Landsmanšaft měl zase svátek!

Tak po roce se zase sešel Sudetoněmecký Landsmanšaft. A samozřejmě osobně, bodří Němci by řekli "eigenmaulig", přispěl ke všeobecné zábavě pan Posselt.

A jako již po několikáté, marně vyzval pana presidenta Klause, aby se omluvil. A zase vzbudil v Rajchu aplaus, v Čechách výbuch nevole. Takhle to aspoň, podle médií, na  první pohled vypadá.

Myslím, že skutečnost je trochu jiná. Většině Němců, těch obyčejných, kteří mají svých denních starostí dost, je  Landsmanšaft dokonale šumafuk! Chápou, že to je jenom jedna z dalších oslav, kterých se v Bavorsku koná každý rok bezpočet. Něco jako ten slavný bavorský pivní Októbrfest v Mnichově. Ovšem tam je popularita, a tím i návštěvnost, poněkud větší.

Do staroslavného Augšpurku se těch pravých "vyhnanců" ve skutečnosti sešlo poskrovnu. Přece jen už je to letos 66 let, co ten exodus proběhl. Většina těch, kteří jej osobně zažili, už je na pravdě boží. A ti, kteří se slavného sobotního dne dožili, ti spíš se slzou v oku vzpomínají, jak dobře si s českým panem poštmistrem a s českými sousedy tam v Sudetenlandu rozumněli. Lidská paměť je krátká.

Nebýt toho, že v Německu existuje jakési pravidlo (nebo snad dokonce zákon?), že potomci vyhnanců jsou automaticky a na furt považováni za vyhnance, měl by pan Posselt problémy každoročně tu slávu sbubnovat dohromady.

Díky jemu se každoročně v ten slavný den sjedou staří i mladí, zavzpomínají na staré časy, pojedí pečené vepřové koleno se zelím a zalijí je mnohými litry pravého bavorského piva, jak káže v Bavorsku mrav. Řeč pana Posselta příliš neposlouchají, koneckonců to bude v pondělí v novinách, jen občas, spolu s roztleskávači, zatleskají a zakřičí "Javóol !!!". Proč ne, když to udělá panu předsedovi radost!

A  promluví i ostatní, kteří se z široka daleka seběhnou, aby tu sešlost pozdravili. Politici všech různých barev, žádostivi se připomenout před příštími volbami. Protože ví, že bába s dědkem už mladým řeknou, jak mají volit!

I z Česka občas přijedou, i z jiných krajin, vřele vítáni, neboť se ví, že promluví, jak se od nich očekává. Poláci nejezdí! V Polsku mají politici svoji hrdost. V Čechách ji má pan prezident Klaus.

A tak, když všichni družně pojedli a mocně popili, sbalí fangle a muziku a spokojeně se rozjedou.

A spokojen je i pan Posselt. Zase má na rok zajištěnu jednu z teplých židlí, které jej živí. A spokojeni jsou i augšpurgští obchodníci, kteří na té slávě vydělali mnohý tučný měšec.

A spokojeni jsou i novináři, zase mají na pár dní o čem psát.

Tak zase za rok!