Je to k zblití, pane ministře!

Nerad, ale často, pane ministře, poslouchám či čtu Vaše řeči o nutnosti šetřit a řeči pana předsedy vlády o rozpočtové zodpovědnosti! A už mi ty vaše lži, račte prominout, lezou krkem! Šetřit, v tom vlastním slova smyslu, znamená utrácet méně, než vydělám. A pokud mám dluhy, tak je z úspory splácet.

Chápu, že chemik, navíc chemik-politik, nemůže být expertem na ekonomii. Ale rozpočet přece nemá s ekonomií nic společného. Ten má co dělat s kupeckými počty. Na ty stačí tužka a kus papíru. Na rozpočet je expertem každá obyčejná ženská v domácnosti. Tedy na rodinný rozpočet. Ale mezi rodinným a státním rozpočtem velký rozdíl být nemůže. To je jenom hra se slovíčky.

V obou případech je podstatné, že nesmím utrácet víc, než vydělám.

Ale se státním rozpočtem, z pohledu politika, je to zřejmě jinak: To se sečtou veškerá, a píšu-li veškerá, tak míním i ta nejpitomější, přání jednotlivých pánů ministrů, ta se následně o něco seškrtají a znovu sečtou. Rozdíl mezi těmi dvěma součty je pak ovčanům prezentován s fanfárami jako úspora.

V období Vaší vlády na Ministerstvu financí, od roku 2008 do 2011 a dosud, stoupl státní dluh o zhruba 607 miliard na skoro 1500 miliard. To je nárůst  skoro o 40%! A silnice jsou rozbité jako předtím, školství je v troskách, zdravotnictví jde do kytek, policie nemá na výplaty, nezaměstnaných je pořád půl milionu. Co, mimo státního dluhu, pořád roste, je počet úředníků. Už jich máme skoro 250000. Jeden ouřada na 40 obyvatel! Za první republiky to bylo 1:150. Republika byla jednou taková. A všecko fungovalo! Jediné, co dnes bezchybně funguje, je rozkrádání státu. Ale ani tam není vyhlídka růžová. Už totiž nebude co rozkrádat.

Když se zaváděly počítače, páni politici před vámi tvrdili, že jeden počítač nahradí pět úředníků. Místo toho je úředníků jednou tolik! Počítače k tomu. Polovina z nich neví, co si s těmi počítači vůbec počít.

Každá vláda shazuje vinu na tu předchozí. Přitom všecky byly „jedna za osmnáct, druhá za dvacet bez dvou“. To už se dneska ví všeobecně. Díky vám, politikům, jsme dnes tam, kde jsme: „Stojíme nad propastí, ale příští rok už budeme o krok dál!“, abych oprášil starý vtip.

Ovšem jen nadávat a neporadit, to není program, řekl kdosi.

A co tedy takhle?:

Pro začátek snížit státní aparát na 50%. Ne tak, jako doposud - propustit  tři sta úředníků a zřídit nový úřad pro 500. Tudy cesta nevede!

Těch 120.000 ouřadů, kteří se v práci zbytečně nudí, poslat štandopede do důchodu. Ne je propouštět s pětiměsíčním odstupným a pak jim ještě platit podporu v nezaměstnanosti! Do důchodu s nimi - ať se flákají doma za 40% průměrného výdělku, jako všichni ostatní důchodci. To je, jestli umím počítat, nejmíň 15 miliard ročně do státní kasy. Jen na mzdách! A to prý, na internetu se najde všecko, jeden úředník stojí stát ročně přes milion korun. Budovy, nábytek,elekřina, telefon, kancelářský papír, školení, přesčasy, náklady na služební cesty, hajzlpapír, dovolená…  to by se všecko dalo ušetřit.  A prázdné budovy pak přes spřátelené firmy lukrativně prodat. To by bylo miliard!

A taky by bylo možno konečně zrušit hromadu zbytečných státních výzkumných ústavů. Třeba Výzkumný ústav pedagogický, například. Možná by se pak dokonce i školství zlepšilo!

Peníze se válejí na ulici, jen je zvednout! Tak už, krucinál, pane ministře, seberte ochranku a jděte se po nich porozhlídnout! A přestaňte je tahat z prázdných kapes daňových poplatníků!

S vnucenou úctou PP