Drzé čelo lepší, než poplužní dvůr.

Že tato stará lidová moudrost má platnost i dnes nám denně dokazuje pan ministr financí Kalousek.

Vzděláním chemik se vstupem do vysoké politiky zázračně proměnil v odborníka na finance a stal se přes ně přímo ministrem. Brzy ovšem zjistil, že na Ministerstvu financí příliš financí k dispozici není, takže se vlastně na tomto postu nemá čemu naučit. Moudře se proto na další funkční období přesunul na Ministerstvo obrany, kde bylo naopak financí k dispozici dost. Odtud, teoreticky i prakticky poučen, jak správně s financemi nakládat, se konečně opět vrátil na post ministra financí, jako "Deux ex machina", který má zoufale prázdnou státní kasu zachránit.

Z jeho současných činů mi ale není jesné, kterou kasu chce zachraňovat. Jedním jsem si však zcela jist: Tu kasičku s úsporami nás, obyčejných průměrných občanů, tu tedy rozhodně nikoliv. I když s tím hluboce nesouhlasím, do jisté míry pana ministra chápu:

On totiž každý, kdo vstoupí do tajemna vysoké politiky, náhle, okamžikem, kdy získá poslanecký mandát, získá současně i zcela jiný pohled na svět. Z prostého občana s více-méně průměrným platem se stává politik, před nímž se, jako před Ali-Babou s jeho "Sezame, otevři se!", otevírá síň plná zlata, stříbra a drahého kamení.  Prostě "z žebráka šlechticem", dovolím si parafrázovat literární příměr.

Politik začne své okolí pozorovat globálněji. Oslepen zářnými obzory, plnými tušených i netušených možností, se politikova "rozlišovací schopnost", jak to vtipně nazval pan prezident Klaus, prudce změní. Jako prostý občan se sice stále bude v hospodě handrkovat o každou korunu na účtence, ale jako politik najednou přestane vidět jakékoliv číslo, které za sebou má méně než šest nul. To si může laskavý čtenář kdykoliv v televizi ověřit sledováním kterékoliv parlamentní debaty o státním rozpočtu.

A protože není mnoho občanů, jejichž konta jsou více než sedmimístná, většina těch, kteří pana politka zvolili, až do příštích voleb ovšem, z jeho zorného pole prostě zmizí. A předmětem jeho zájmu a péče zůstane pouze ta hrstka, které se podařilo naakumulovat částky přesahující hranici "rozlišovací schopnosti". Tomuto jevu se říká "makroekonomie".

Pan Kalousek je politikem již více než dvacet let. Což, myslím, jeho ekonomické kroky vysvětluje. A pokud o jejich rozumnosti laskavý čtenář někdy zapochybuje, nechť si laskavě připomene, že pan ministr Kalousek je původním vyučením chemik. A v chemii je přece metoda "pokus-omyl" nejpoužívanější metodou od dob alchymistů na dvoře Jeho Milosti Rudolfa.