Další o tom, jak ušetřit.

Seděli jsme v kavárně u stolku u okna. Hlavní ekonom jedné velké renomované firmy a já. A bavili jsme se o tom, že bych si měl koupit několik jejich akcií. Mylně se domnívá, že na to mám.

Náhle se podíval na hodinky. „Promiň, jen si skočím do banky. Než zavřou. Hned jsem zpátky.“

Banka stojí naproti. Přes náměstí. Coby kamenem dohodil. Čekal jsem a díval jsem se jak lidičky pospíchají  sem-tam.

Překvapilo mne, když se můj známý nasoukal do svého velkého černého auta a objel polovinu náměstí, aby zaparkoval přímo před  bankou. Opravdu se vrátil za pouhou chvíli. Objel druhou polovinu náměstí a zastavil skoro přesně tam, odkud vyjel.

„Ty jsi teda vandrák línej“, povídám. „To´s nemohl jít těch pár kroků pěšky?“

„Všecko je dneska o ekonomice. Pořád se musíš snažit držet náklady co nejníž. Jinak ti peíze protečou mezi prsty.“

Z mého pohledu pochopil, že nevidím žádnou ekonomickou souvislost mezi autem, chůzí a bankou.

„Pořád musíš počítat. Pořád! Na těch pneumatikách ujedu v pohodě třicet tisíc kilometrů. To mám ověřený. A když v těchhle botkách ujdu tři sta kilometrů, tak budou nadranc.“ Podíval se zálibně pod stůl. „A stály mě o polovinu víc, než ty všecky čtyři gumy dohromady.“

Než jsem stačil to ekonomické moudro pochopit, dodal: „Navíc, to auto je firemní. A ty botky jsou moje!“

Jak se zdá, velkou renomovanou firmu čekají těžké časy.