Co jsme byli, co jsme a co budeme

Masaryk řekl: „Tento stát potřebuje padesát let nerušeného vývoje – pak už se ničeho nebojím.“ Podezírám jej, že už když to říkal, sám dobře věděl, že to je pouze „přání otcem myšlenky“. Že stát, který pomáhal vytvořit, před sebou žádných nerušených padesát let nemá a ani mít nemůže.

Masarykovým  původním cílem bylo pouze dosáhnout větší autonomie „Zemí koruny české“  v rámci Rakousko-Uherska, podobné té, jakou si vynutili Maďaři. Když později bylo jasné, že se Rakousko-Uhersko jako soustátí neudrží a válka jeho rozpad ještě urychlí ať v ní Rakousko-Uhersko dopadne jakkoli, rozhodl se bojovat za samostatný stát.

Ve Francii mu pomohl Slovák Štefánik, v Paříži známý astronom a aviatik. Přes budoáry pařížských dam měl přístup k vrcholným francouzským politikům a své konexe dal Masarykovi k dispozici; za příslib, že boj za osamostatnění Zemí koruny české se stane i bojem za osamostatnění Slováků z maďarského područí. V roce 1919 se přidali i Rusíni s žádostí o připojení Podkarpatské Rusi.

Výsledkem bylo politické spojení tří rozdílných národů a vznik Republiky československé. Vznikl podobný slepenec národností, jakým bylo původní Rakousko-Uhersko: Češi, Moravané, Němci, Slováci, Poláci, Šlonzaci, Rusíni, Maďaři...Všichni s vlastní historií a vlastními zájmy.

Nevěřím, že toto bylo Masarykovým původním záměrem. A myslím, že dokonce předvídal, jaký osud tento stát čeká. Byl „Tatíčkem osvoboditelem“, byl oslavován a veleben, ale v hloubi duše, jako zkušený politik, musel vědět, že takový stát žádných padesát let nerušeného vývoje nečeká. V opačném případě by tu svoji slavnou větu formuloval jinak. Třeba „za padesát let bude tento stát pevně na nohou“. Nebo třeba „za padesát let budeme za vodou“. Kdyby netušil co tento stát čeká, nebál by se.

A bál se oprávněně. Tomuto státu žádných padesát let nikdy nebylo dopřáno.

1918-1938      20 let

1938-1939          1 rok

1939-1945          7 let Protektorátu

1945-1948            3 roky

1948-1968            20 let

1968-1989            21 let

1989-1992             3 roky

1993-2004            11 let

2004-dosud    7 let

Vlastně ani toto není zcela přesné. V roce 1939 se odtrhla Podkarpatská Ukrajina a od té doby Československá republika v těch hranicích, jak ji znal Masaryk, už nikdy neexistovala. Napřed ji oškubali Maďaři a později Stalin.

A od roku 1993 už neexistuje ani Československá republika.

Od 1.1.1993 máme Českou republiku a Slovenskou republiku

A koneckonců, od 1.5.2004 už vlastně nejsme ani Česká republika. Správně bychom se asi měli nazývat  „Protektorát Česká republika“. Nebo ne, když zákony Evropské unie jsou nadřazeny zákonům České republiky a armáda podléhá firmě NATO?

Definice protektorátu je tato (Wikipedia.uk):

„In history, the term protectorate has two different meanings. In its earliest inception, which has been adopted by modern international law, it is an autonomous territory that is protected diplomatically or militarily against third parties by a stronger state or entity.“

(Historicky má termín protektorát dva rozdílné významy. V nejstarším smyslu, převzatém moderním mezinárodním právem, je to autonomní teritorium, které je třetím státem či subjektem diplomaticky nebo vojensky chráněno vůči třetím stranám.)

Takže, když si dovolím tu smutnou historii cynicky shrnout, za jedno století jsme se, z područí Rakouska-Uherska, pod kterým jsme „300 let trpěli“, bolestnými peripetiemi nakonec dostali do područí Evropské unie a zatím nevíme, co všecko nás ještě čeká.