Nijak zvlášť využívaná služba má šanci vstát z popela nezájmu. Stanou se obchody alternativou k bankomatům?
Miluju cashback! Nemám totiž moc ráda v peněžence hotovost. Jenomže jsou chvíle, kdy se to ukazuje jako velmi nepraktické. Možná to znáte z vlastní zkušenosti – když děti potřebují nějakou tu hotovost do školy, třeba na lístky do kina, nikdy to neřeknou dva dny předem. Vždycky se to dozvíte na poslední chvíli, v lepším případě večer před termínem odevzdání, nejčastěji ale v den D ráno. V naší vsi není bankomat takříkajíc na doběhnutí. Ale mám blízko obchodníka, který nabízí cashback. Naštěstí. Už mnohokrát zachránil mou čest fungující matky.
Vlastně moc nerozumím tomu, proč se tahle služba v Čechách nijak zvlášť neujala. Ne že by byla úplně mrtvá, ale v porovnání s výběry z bankomatů je to taková polomrtvolka, přestože je tu k dispozici už devět let.
To, co mají různé národy společné, jsou specifika. Česko není výjimka – má je taky. A tak se tu nechytají některé věci tak dobře jako jinde. Když jsem se dívala na různé internetové diskuse, zdálo se mi, že si cashback oblíbili hlavně lidé, kteří strávili nějaký čas právě mimo Česko. Možná je to v tom, že se (soudě podle debat na webu) docela často potýkáme s tím, že pokladní nevědí, jak s cashbackem pracovat. Pak se ovšem fofrem vytrácí hlavní výhoda – rychlost. Zřejmě to v cizině umějí zaměstnancům líp vysvětlit…
Možná je zakopaný pes v tom, že nechceme nakupovat nějaké to něco za tři stovky jen proto, abychom si mohli vybrat patnáct set. Je fakt, že vybrat si bez nákupu, by pro klienta bylo příjemné, ale otázka je, jestli by to dávalo smysl i z pohledu obchodníka. Jeho živobytím není dělat bankomat, ale prodávat své zboží. Případné zvýšení limitu by zřejmě vedlo k tomu, že by obchodníci museli držet větší hotovost. Pro malé obchody by to mohl být problém. Navíc nejde jen o množství peněz, ale také o to, aby byl v pokladně dostatečný počet vhodných bankovek. Obchodník by měl profitovat primárně z bezhotovostních plateb, protože se díky nim nemusí starat o hotovost, což je docela drahé a náročné.
Jak píše Olga Skalková na ihned, řada bank by ráda cashback pořádně rozjela. Je to logické. Nestojí je to tolik jako bankomaty. Nejde jen o instalaci přístroje, ale i náklady na bezpečnost při převozu peněz a podobně. Pro banky, které síť bankomatů nemají, se tak jeví oživení cashbacku jako dobrý způsob, jak klientům dodat hotovost a zároveň ušetřit. Zdá se, že banky, které bankomaty nemají vůbec, anebo jich provozují jen málo, našly cestu, jak se dostat z možné šlamastyky drahých výběrů, která tu hrozí kvůli nové regulaci EU. Pracovat s hotovostí je totiž velmi drahé a především malé, tzv. nízkonákladové banky tyto náklady logicky nést nechtějí. Nízkonákladovost by rázem byla ta tam. Pro velké banky není problém se přidat.
Jak říkám, mám cashback ráda. Jenom mám pořád takový pocit, že tím, kdo by měl pečovat o hotové peníze a pro zákazníky je zajišťovat, jsou hlavně banky. Mají na to systémy, procesy, zkušenosti, trezory a další technické vybavení; vědí, jak hotovost na pokladnách řídit, kolik jí tam má být a kdy. Samozřejmě jsou dávno pryč časy, kdy se peněžní domy (sic!) staraly o celý tok hotovosti samy. Dnes velkou část práce odvedou bezpečnostní firmy. Ovšem pořád se to odehrává v rámci bankovního sektoru. Přenášet tuto odpovědnost na obchodníky mi nepřijde úplně fér, ale třeba se jim to bude líbit. Zatím jsem slyšela hlavně bankovní hlasy, které mimo jiné říkají, že je potřeba zvýšit motivaci obchodníků. Zřejmě je dosud cashback neoslnil. Pod tlakem se prý tvrdí diamanty. Snaha ušetřit na nákladech a zároveň zajistit potřebnou službu pro zákazníky nepochybně přinese zajímavou kreativitu v marketingové komunikaci, které se cashbacku doposud moc nedostávalo.
