Výpadky z příjmů za vedení účtů budou banky kompenzovat jinde. To je mi ale překvapení. Všechen ten marketingový povyk kolem poplatků za vedení účtů celkem nutně vede právě k propadu příjmů.
Vážně si někdo myslel, že banky nebudou hledat cesty, jak tyto příjmy vykompenzovat?
Mají při tom různé možnosti, dané svou velikostí a rozsahem produktového portfolia.
Tady jsou na tom velké banky logicky lépe, protože těch možností mají víc. Mají víc individuálních klientů, také víc velkých podnikových zákazníků, mají širší nabídku investovaní, ale také úvěrů.
Nepochybuji o tom, že i malé banky si ten svůj kompenzační zdroj najdou. Budou muset. Jsou na světě proto, aby vydělávaly.
To je ten model spasitelů světa: pojďme říct, že něco musí být zadarmo. Nejlépe, kdyby to ještě bylo zakotveno v nějakém nařízení, protože na to přece máme všichni nárok. Většinou se jim už nechce prozradit, že to nakonec někdo zaplatí. Vždycky. Za dobré slovo se byznys dělat nedá.
Já už jsem v jednom systému, kde bylo kde co zadarmo, žila. Možná to mladí reklamní hipsteři nevědí, tak bych jim to ráda připomněla – ne, opravdu to nefungovalo. Tady nejde o to, jak jsou kampaně vtipné, hezké či efektivní. Pod jejich vlivem jsme všichni, ať chceme nebo nechceme. Tady jde o to, co nás učí. Mimo jiné třeba to, že chtít za práci a služby peníze je špatné, to dělají tlustí a oškliví. To tady už také bylo. Chci jednoduché a srozumitelné produkty, u kterých je mi jasné kolik a za co platím. Protože jen tak se můžu skutečně kvalifikovaně rozhodnout. Jak vidím nulu, jsem velmi obezřetná. Naberete-li totiž o tisíc klientů víc a dáte jim účet zadarmo, tak budete mít tisíckrát nulu, takže nulu. To znamená, že jim musíte prodat něco jiného. Na to nemusíte studovat marketing. Dokonce není nutná ani maturita z matematiky. Ačkoliv té lituji hodně. Nutila alespoň pár lidí občas přemýšlet.
