Evropská komise zase jednou chtěla „prospět lidem“

Také občas nevěříte vlastním očím, když si přečtete, jak se Evropská komise rázně rozhodla chránit spotřebitele (nebo možná pomoci některým výrobcům)?

Jednou nařídí třeba to, jaký výkon musí mít vysavač, jindy zase čím budeme svítit. Teď tu máme další ochranu, tentokrát pro všechny evropské bankovní klienty. Ovšem zdá se, že chleba (a ani nic jiného) kvůli tomu levnější nebude. 

Strop pro mezibankovní poplatky (Interchange Fee) začne platit 9. prosince 2015. Řada odborníků se v mnoha článcích, které na toto téma vyšly, shoduje, že spotřebitel na tom nejspíš nic nevydělá. Jako jediného vítěze regulace vidí velké obchodní řetězce, které si právě díky své velikosti dokáží u bank vyjednat exkluzivní podmínky.

Je celkem logické, že se ty subjekty, které kvůli regulaci přijdou o část příjmů, budou snažit tento výpadek nějak vykompenzovat. Zatím není úplně jasné jak. Žádná banka dosud neřekla, jak konkrétně se s danou situací vypořádá.

Proč se vlastně snížení mezibankovního poplatku zřejmě v konečné ceně zboží neprojeví?

Celkový poplatek obchodníka za platební terminál, který umožňuje zákazníkům platit v obchodě kartou, totiž zahrnuje zmíněné Interchange Fee, dále poplatek příslušné karetní asociaci a poplatek vydavateli terminálu.

To znamená, že se mění pouze jedna složka celkové ceny. Nikde není napsáno, že se musí obchodníkům snížit celková cena. Regulace se týká pouze jedné její části. Různé zahraniční studie bohužel ukazují, že podobné regulace žádné výhody konečným spotřebitelům nepřinesly.

Chaos v interpretaci evropského nařízení

Bruselští komisaři ovšem mají odškrtnuto, splněno. Musím ale ještě říct, že přístup Evropské komise mi opravdu vyrazil dech. Příslušná regulace totiž zahrnuje další ustanovení a některá z nich nejsou právě jednoznačně formulovaná.

Katarína Kakalíková, viceprezidentka pro oblast veřejné politiky ve střední Evropě společnosti MasterCard, v rozhovoru pro internetový portál Bankovnictví řekla: „Národní banky ve většině států dostávají dotazy od bank, protože ty chtějí vědět, co mají dělat a jak, jelikož některé články nejsou zcela jasné. Členské státy vyzvaly Evropskou komisi, aby některé věci objasnila. Ta ale řekla, že jejím problémem není zodpovídat za interpretaci nařízení a tudíž celá věc není její záležitostí.“

Pokud to tak opravdu je, a nemám jediný důvod tvrzení paní Kakalíkové nevěřit, pak je to normální nehoráznost. Co se s takovou arogancí vlastně dá dělat? Leda tak zatnout zuby a udělat si seznam pozitiv, které členství v EU přináší.

Možná by nebylo špatné celou tu partičku z EK přestěhovat do Delf a navázat tak na slavnou tradici tamního orákula. Právníci a další úředníci ze všech zemí Unie by si jezdili pro výklady. Komise by zřejmě neměla problém navázat na tradici ani v tomto ohledu. Jak známo výroky Pýthie, nejslavnější z delfských věštíren, byly mnohdy také velmi nejednoznačné. Umístění Komise v Delfách by navíc nepochybně mělo pozitivní vliv na řeckou ekonomiku, protože tržby by šly určitě nahoru.

Jen úplně nevím, co by si komisaři počali s dvěma hlavními motty Apolónova chrámu: „Poznej sám sebe“ a „Ničeho příliš“. Tolik pravdy najednou – to by je mohlo skutečně vyděsit.