Vulgarita českých odborů a vulgarita české vlády v médiích

       Prý i zahraniční média byla pobouřena vulgaritou českých odborů. Konkrétně německá a švýcarská. Možná i další - nevím. Dočetla jsem se to v blogu o událostech z 12.7.2011. Prý "takovéto ukřičené metody používali naposledy nacisté a posléze i komunisté"..., dočetla jsem se zde.

       Po pravdě řečeno, s "nacisty a komunisty" bych byla v tomto kontextu mnohem mnohem opatrnější. Jak je totiž známo, nacisti a komunisti (komunisti takzvaní) tak jednali - z pozice síly. Z pozice absolutní moci, kterou zneužívali. To je však s postavením a motivací odborů nesrovnatelné. Úplně. A připodobnění odborářské akce k politickým procesům z padesátých let - to je již nepřijatelné. Zmanipulované politické procesy, které byly v mnoha případech vraždami, nelze stavět na roveň vulgaritám lidí, kteří jsou vzhledem k vládě státu bezmocní. Jejich vulgarita je spíš výrazem zoufalství. 

       Odbory v ČR jsou silou, na niž společnost pohlíží s rozpaky. Média Čechy nenápadně vybízí, aby odbory brali jako trilobita z dob minulých. Jako trapný pozůstatek socialismu. A i ti lidé, kteří jsou s reformami vlády nespokojeni, jakoby se akcí odborů štítili. To je velká škoda, přátelé.

       Pokud jsem s politikou vlády nespokojena, a mohu se s odbory shodnout v zásadních bodech jejich protestu - pak nevidím důvod, proč bych jejich akci neměla podpořit. Proč se nechat médii odradit, proč nepřijít na akci, kterou někdo jiný zorganizoval - mluví-li dotyčný tou řečí, která je mně blízká, a mnohem bližší než vládní "reformy"?

       Ano, platí však zásada nenechat se vyprovokovat. Neuchýlit se k nadávkám ani hodu vejcem či rajčetem. Ne proto, že žádný politik by nebyl hoden těchto plodů země! Ale podobné činy jsou pak zneužity proti vám. Jak se ostatně i 12.7. stalo.

       Fakt, že někomu záleží na tom, jaký obraz o nás podávají německá, švýcarská, či prostě jiná média, je prostě úsměvný. V době, kdy "veřejnoprávní" média evropských zemí zkreslují, zamlčují a přehazují fakta, není přece možné brát tyto klipy vážně. Zdalipak tyto televize stejně podrobně informovaly a informují např. o dění v Řecku? Ve Španělsku, Francii nebo na Islandu?

       Jak hezky napsal Jiří Pehe:

       "... veřejný prostor byl z velké části zkolonizován právě ekonomicko-mediálními kartely typu Murdochova nebo Berlusconiho impéria, která ordinují veřejnému diskurzu rádoby utišující neoliberální formulky o racionalitě trhu a potřebě další deregulace... "

       Popravdě řečeno, už je obtížné zachytit dokonce i zprávy o zemětřeseních! Snad jsou také něčím závadným, co by mohlo lidi pohnout k větší odvaze, snad k zamyšlení, zda vůbec jdeme správně, a zda dojdeme...  K takovému osudu byly v českých médiích odsouzeny zprávy o zemětřesení na Novém Zélandu (6.7.2011; 7,8 Richt!!!), o zemětřesení v Japonsku (10.7.2011), v Uzbekistánu (20.7.2011; 6,2 Richt., nejméně 13 mrtvých)... Tyto zprávy se jen mihly a hned zmizely, pokud se tedy vůbec mihly. Namísto toho víme přesně, co dělá Iveta Bartošová a Zdeněk Podhůrský, a nenápadně je vám ukazováno, jak by mohl vypadat váš dům (na což ani omylem nemáte - takže zase motiv, proč "jít dál" (do děsivého konzumu), proč držet ústa a rytmus - v minulém režimu se tomu říkalo tak prostě...: "držet hubu a krok!")

       Média se dávno stala nástrojem pro ovládání davu. Žel.

       Ostatně: ukázaly zmiňované televize vulgárnost, která je maskovaná obleky, kravatami a bílými límečky? A ošetřena poslaneckými platy a příplatky? Vládními limuzínami? Těžko, viďte. A přitom tato maskovaná, pokrytecká, nebezpečná vulgarita tu je.

       Vulgárnost je definována jako hrubost, sprostota a společensky nepřijatelné chování.

       Ano, ministr Heger přijal pozvání odborů a přišel na ulici mezi ně. To bylo zajisté gesto odvahy, na které by se mnozí ministři nezmohli. A choval se vyrovnaně, bez nadávek, slušně. Přesto - položme si otázku: je to tak těžké, nechat si pár minut nadávat, když vím, že "mám své jisté" a protivník je zcela v mojí moci? Ať ječí; já zachovám dekórum. A zítra mu zvednu poplatky za léky, za pobyt v nemocnici, v LDN (!), a vydám ho do rukou řetězců a kartelů.

       Položme si tedy - na rozdíl od "sdělovacích prostředků" - otázku: kdo je tady vlastně doopravdy nebezpečně vulgární???

Pozn.: chcete-li vědět více o práci "médií", doporučuji film "Válka, kterou nevidíte". Natočil ho bývalý válečný zpravodaj, novinář a režisér John Pilger.