Kateřina Jacques sdělila víc, než chtěla

Asi by to byla škoda hlouběji si nevšimnout, co vše prozradila paní Jacque ve známém rozhovoru o biomase...

foto web SZ

       Na začátku dubna letošního roku se ve známé talkshow Jana Krause objevila Kateřina Jacques. Příliš uvolněná mně nepřipadala. Spíš sevřená křečí. Přiznejme si, že málokdo z nás by chtěl být v té chvíli v její kůži. Jan Kraus je ostřílený moderátor, který je ve "svém" pořadu jako ryba ve vodě.

       Následný výkon Kateřiny Jacques byl tak strašný, že ve mně vzbudil lítost. Obyčejnou lidskou účast. Nikdo z nás přece neví všechno. Otřesný záznam můžete vidět na adrese

http://www.youtube.com/watch?v=lw_0UUQBYuE

       Tím ale můj omluvný postoj končí. 

       Způsob komunikace Kateřiny Jacques totiž není v naší politice ničím ojedinělým. A to je asi na celé věci to nejhorší.

       Paní K. J. použila v rozhovoru několik praktik, které jsou běžné v komunikaci našich politiků a státních úředníků s občanem:

• 
  snaha zamluvit otázku; K. J. otázku slyšela, ale neodpoví, protože nechce. Ona neví. Ale neodpoví ani to, že neví. Prostě nereaguje, jednoduše - ignoruje;
• 
  snaha odpovědět nic neříkajícími obecnými slovy; ta jsou v daném případě (ostatně jako většinou) úplně k ničemu a nepoužitelná. Tak K. J. hezky předvedla, že státní úředník je teoretik: pracuje s pojmy, jejichž obsah mu není znám. Zapracovává je do "zákonů", aniž by znal, zda takto zplozené texty lze vůbec nějak uvést do praxe;
• 
  přechod do protiútoku; toho byl Jan Kraus téměř ušetřen, nepočítáme-li náznak této akce v grimasách a některých protiotázkách. Moderátorova pozice byla přece jen moc silná. Zato pro běžného "smrtelníka" tato fáze bývá nadmíru citelná - zkuste se ptát úředníka opakovaně na něco, co neví. Uvidíte sami.

       Zde obvykle rozhovor s úředníkem končí: tímto bývá občan "odbaven". Jan Kraus neskončil, a tak jsme mohli vidět další zajímavosti:

• 
  prohlášení, že nerozumí otázce; v podstatě to má znamenat, že otázka je příliš hloupá - tak neskutečně hloupá, že se jí ani nedá rozumět;
• 
  pokus obrátit svou neznalost ve vtip (obzvláště trapná scéna; v praxi však není třeba se jí obávat, protože tak dlouho se žádný úředník vybavovat nebude - totiž aby se dopracoval až sem).

       Řekla bych, že tento dialog je jakýsi - OBECNÝ  VZOREC. Zaznamenáte ho nejen v parlamentu a ve vládě, ale i na úřadech, policii či na soudech. Státní aparát je tím vzorcem prolezlý jako nějakým Matrixem.

       Přitom stačilo jediné. Říci:

       "Pane Krausi, promiňte. Je to trapné, a je to MOJE VINA; ale na vaši otázku nedokážu dát odpověď. Na konkrétní formu biomasy, která by se dala spalovat, jsem se ještě vlastně neptala. " Stačilo ŘÍCT PRAVDU. Přiznat se k odpovědnosti.

       Ne tak v Česku. Zde: mlžení, lhaní, finty, útoky, zesměšňování. Důkazem toho, jak se již podařilo českého občana zpracovat (tj. zblbnout a zmanipulovat) je samotná Kateřina Jacques: následkem tohoto "výkonu" nemusela opustit žádnou ze svých politických funkcí. A že jich je! Můžete se podívat na stránku sem. Nevím ani o tom, že by některou z těchto funkcí (natož pak všechny!) dala k dispozici, tedy jaksi v důsledku svého naprostého komunikačního debaklu - nabídla.

       Ne, naopak! Kateřina Jacques svoji neznalost, svoji odpovědnost, nepřiznala! Pokud chcete vidět její zatloukání, přepisování skutečnosti a její DRZOST, pak se můžete podívat na odkaz

http://www.youtube.com/watch?v=-2ugZ8PkcYU .                                    

       Český občan odstoupení z funkcí nežádal. Český občan je zvyklý (a pohodlný). Český občan je dobrá rohožka.

       Má-li s ním však být "shora" lépe jednáno, musí se i on vzchopit. Najít svou vlastní důstojnost.

       Kde asi je?