Politika, ctnost a morálka

Nebudu kritizovat morálku politiků, to nechám jiným, budu kritizovat mýcení ctí a morálek jednotlivých občanů, které většina stávající politická reprezentace prosazuje. V níže uvedených citátech cítím tak hluboké poznání samotných základů lidství ve vztahu člověka a společnosti, že mě až mrazí:  

„Je snad správné nebo rozumné, aby většina stavící se proti hlavnímu cíli vlády zotročovala menšinu, která chce být svobodná? Když už má docházet k donucování, bylo by jistě správnější, aby menšina lidí přiměla většinu k tomu, co jí v žádném případě nemůže škodit – totiž k zachování svobody, než aby většina pro uspokojení své nízkosti nutila ostatní tím nejškodlivějším způsobem k tomu, aby se spolu s ní stali otroky. Ti, kdo neusilují o nic než o zaslouženou svobodu, mají vždy právo ji získat, mají-li k tomu dost síly – ať už jsou hlasy ozývající se proti nim jakkoli početné.

...

Kdyby člověk zralého věku vykonával každý dobrý či špatný čin za mzdu, z příkazu, nebo z donucení, co by pak znamenala ctnost jiného, než pouhé jméno; jakou chválu by si pak zasloužilo dobré jednání, jaká pocta by patřila mírnosti, spravedlnosti či zdrženlivosti.“

[JOHN MILTON (1608-1674)]

„Morálka je ze své podstaty záležitostí individuálního jednání a lze o ní mluvit jen tam, kde se jednotlivec může svobodně rozhodovat a má dobrovolně obětovat osobní prospěch za dodržení morálního pravidla.

...

Je obrovský rozdíl mezi tím, když žádáme, aby vytoužený stav věcí zajistily úřady, nebo jsme ochotni podřídit se pod podmínkou, že se stejně zachovají i všichni ostatní, a mezi tím, když jsme připraveni udělat to, co sami považujeme za správné, za cenu obětování vlastních tužeb a třeba proti veřejnému mínění.

...

Ctnosti, které se dnes již tolik neuznávají a nepraktikují – nezávislost, spoléhání na sebe a ochota nést riziko, schopnost trvat na svém navzdory mínění většiny a dobrovolně spolupracovat se svými bližními –, představují v zásadě vlastnosti, na kterých spočívá fungování individualistické společnosti. Kolektivismus nemá nic, čím by je nahradil. Po ctnostech, které již vymýtil, zůstalo vakuum, v němž není nic než požadavek poslušnosti a donucení jednotlivce k tomu, aby dělal věci kolektivně prohlášené za dobré. Občasná volba demokratických zastupitelů, na niž se mravní rozhodování jednotlivců stále častěji omezuje, rozhodně není příležitostí k tomu, aby se prověřily morální hodnoty člověka či aby neustále znovu přezkoumával a prokazoval svůj žebříček hodnot a aby se ověřila upřímnost jeho proklamací tím, že by musel obětovat méně ceněné hodnoty za cennější.“

[FRIEDRICH AUGUST HAYEK – Cesta do otroctví (1944)]

Neberte citáty jako nekritické přejímání cizích myšlenek vytržených z kontextu. Svůj názor jsem měl už před přečtením uvedené a podobných knih. Jen nejsem literárně tak zdatný a ve své lenosti a prchlivosti bych snadno formuloval nepřesně či nesrozumitelně. Rovnou také říkám, že nesouhlasím zcela s prvním zařazeným citátem. Menšina nemá právo nutit většinu k ušlechtilému cíli naprosto stejně, jako nemá většina právo nutit menšinu k cílům mrzkým. Žádná skupina nemá, bez ohledu na svou velikost, právo nutit jinou skupinu k jakýmkoliv činům bez ohledu na jejich bohulibost.

A co vyšší ideály a cíle, na kterých se musí shodnout každý? Musí se jimi všichni řídit? Proč ne, ať se jimi „všichni“, kdo se shodli, musí řídit. Ale „všichni“ nesmí nutit ostatní, že se musí shodnout, ani že se musí řídit. Na světě není jedna univerzální morálka. Každý máme o životě trochu jinou představu. A kdo se mnou nesouhlasí, potvrzuje má slova :-)

Samozřejmě nic není absolutní, vždy zůstávají elementární potřeby, kterým opravdu musí přispět všichni: ochrana státu, spravedlnosti, bezpečnosti a několik dalších. Patří sem vše kde podstatou problému je být, či nebýt. Vytáhneme do zbraně, nebo nás nepřítel pobije. Tady není prostor pro diskusi, tady se opravdu musí.

Proč tohle píši? Až půjdete volit své demokratické zastupitele, zamyslete se, zda tím považujete své morální závazky na příštích několik let za splněné. Zda nechcete alespoň kousek zodpovědnosti a morálky vrátit do svých rukou. Nehledejte stranu, se supermanem, který ví jak nejlépe vládnout a nakládat s vašimi penězi. Tím se staví i před boha, který člověku ponechal svobodu rozhodování. Volte rozumné lidi, kteří ví, že přílišná moc škodí a korumpuje.