Pravidelně Hongkong vychvaluji, jako prosperující svobodnou kapitalistickou společnost.Proto mě zarazil článek na iDnes:„Jak ukázal nedávný průzkum, téměř pětina obyvatel bývalé britské kolonie známé blyštivými mrakodrapy a luxusními nákupními středisky žije pod hranicí chudoby.“„SOCIÁLNÍ PROPAST - Počet milionářů žijících v Hongkongu stoupl jen za minulý rok téměř o 36 procent.“
Obě věty spolu úzce souvisí a jsou z téhož článku: http://zpravy.idnes.cz/hongkong-chudoba-cina-0ti-/zahranicni.aspx?c=A131011_135332_zahranicni_aha
Všimněte si toho krásného kontrastu: SOCIÁLNÍ PROPAST x Počet milionářů stoupl
Protože už mám o chudobě jisté povědomí, podíval jsem se na oficiální zprávu Hongkongské komise pro chudobu:
COMMISSION ON POVERTY: „After rounds of discussions, CoP has reached a general consensus on the proposal of: adopting the concept of “relative poverty”, with household income before policy intervention (i.e. remove the impact of taxation and cash transfer) as the basis for measurement, and setting the main poverty line at 50% of median household income by household size.“ http://www.povertyrelief.gov.hk/pdf/2012_Poverty_Situation_Eng.pdf
Neprofesionální překlad: „Po množství diskusí komise pro chudobu dospěla o obecné shodě a navrhuje přijmout koncept „relativní chudoby“ ... na základě měření a stanovuje hlavní hranici chudoby jako 50% z příjmu domácnosti v medianu podle velikosti domácností.“ (median – prostřední hodnota, zde vhodnější než třeba průměr)
Podle stejné definice nežijí na Kubě, či v Severní Koreji téměř žádní „relativní chudáci“! Koneckonců jde o lidově demokratické země, kde kvalita přerozdělování dosahuje vrcholu.
Představte si, že máte auto, pračku, myčku, velkou barevnou televizi, počítač, internet, každý v rodině má mobil, máte co jíst, občas jedete i k moři na dovolenou. Ale jste chudák, protože soused má ještě dům, chatu, bazén a letadlo. Stát vám nabídne, že se postará, aby soused byl chudší, čímž se váš příjem relativně zvětší a přestanete být chudákem. Kdyby to byl vtip, tak bude hloupý. Jako volební slogan levicových stran to však funguje už dlouho a stále stejně dobře.
Pokud jste četli výše citovaný článek na idnes.cz, zkuste si zodpovědět, kolik procent lidí v Hongkongu žije na cca 20 čtverečních metrech na člověka, jako devětapadesátiletý Čcheng Tchi-sang. Pokud vám vyšlo, že skoro 20%, přečtěte si celý článek znovu a pořádně.
Až vám vyjde, že těch "nuzně" bydlících je méně než 2.5% obyvatelstva a i z těchto „chudáků“ skoro každý má docela velký samostatný pokoj, plně vybavený včetně elektroniky, a každý má co jíst, tak bude pohled na Hongkongskou „relativní bídu“ trochu jiný.
A co Tam Wing Dig z obrázku v článku, který žije ve svých 78 letech v drátěné kleci? Cožpak toto není známka špatnosti svobodného státu bez sociálního přerozdělování?
Odpověď: U nás v západním světě v současnosti přerozdělujeme téměř polovinu naší produkce, snášíme kvůli tomu nezbytnou doprovodnou korupci i mizernou kvalitu služeb (školství, zdravotnictví, silnice, soudy) a přitom lidí, kteří žijí hůře než pan Tam Wing Dig tu máme statisíce (jen bezdomovců v ČR je oficiálně 11 tisíc).
Čím skončit? Článek může člověka snadno svést k nesprávnému závěru. Chvilku se hovoří o chudobě a za chvíli o závisti bohatým, chvilku o starostlivější a soucitnější společnosti a obratem nepřímo následuje, že by ti bohatší měli být chudší. Relativita je ošidná věc a není bída jako bída. Cizí úspěch není naším neúspěchem.
