Šifra mistra Ferdinanda

Co má stavba prošpikovaná mystickými významy společného s jednou z největších národních proher?

Letohrádek Hvězda je dnes oblíbeným místem běžců, pejskařů a fotografů. Bývá spojován především s nešťastnou bitvou na Bílé hoře, jež rozhodla o osudu českých zemí na několik století. Což je škoda, protože se tím upozaďuje jedna z nejzajímavějších renesančních staveb v Praze.   

Vrátíme-li se na chvíli zpět k bitvě, známá legenda líčí hrdinný odpor Moravanů, statečný boj do posledního muže, který se měl odehrát u zdi obory. Je to však pravda jen zčásti. Nejednalo se totiž přímo o Moravany, ale vesměs o německé žoldnéřské oddíly najaté šlechtici z Moravy, ostatně jak tehdy bylo obvyklé. Hrdinství Šlikova moravského praporce se také ukáže v jiném světle, víme-li, že byl obklíčeni a natlačeni na zeď. Uniknout nebylo kam. 
A už po dvou hodinách nebylo co řešit. Král, jedoucí se z Prahy podívat na bitvu, potkal už jen utíkající armádu. Stavovské/České vojsko se rozuteklo. Fakt, že samotný Šlik později změnil stranu a stal se uznávaným vojevůdcem císařských vojsk, se dá pokládat za historický paradox, je však svým způsobem dokonalým obrazem spletité české historie. 

Budovu letohrádku navrhl a realizoval Ferdinand II. zvaný Tyrolský, arcivévoda a místodržící českého království. Tento vzdělaný muž, zabývající se také uměním a architekturou, byl ovlivněn novoplatónskými idejemi a hermetismem, vyznávajícím principy harmonie, proporcí, symetrie a číselnou symboliku, což se promítlo i do jeho návrhu. 

A teď pár skutečností, které ocení jen skuteční fandové Dana Browna. 

Základní kámen byl položen roku 1555, kdy nastalo 311. lustrum po narození Ježíše, tzn. pětileté období (311×5), po němž se ve starém Římě konaly očistné oběti. Letohrádek postavený za pouhý jeden rok si získal označení „filozofická stavba“, díky svému tvaru šesticípé Davidovy hvězdy ( hexagramu ) a množství dalších symbolických významů v ní skrytých. Skládá se ze čtyř podlaží, přičemž každé patro je chápáno jako jeden živel - oheň, vzduch, voda a země. Nicméně stavba samotná není to jediné, na co se v celém areálu zaměřit. 

Procházíme-li oborou, nemůžeme si nevšimnout monumentálních průhledů a cest vedoucích pohledy k těžišti, srdci obory, tedy samotnému letohrádku. Tyto průhledy, "chodby stromů", jsou ukázkou toho, jak naši předkové dokázali kombinovat krajinu s architekturou a jedno spojovat s druhým v povznášející celek.

Takové propojování přírodního a lidského se obvykle označuje jako komponování krajiny. A lidé tehdy chápali sebe samé jako "zahradníky boží", kteří přírodu přetvářejí k obrazu svému a podmaňují si tak její nespoutanost. Mění tak svou prací krajinu na umělecké dílo.

Komplexnost krajinné kompozice, která umocňuje dominantu celé obory - letohrádek samotný, si nejlépe můžete prohlédnout z výšky, z mapy, anebo leteckého snímku. Pravidelnost, s níž k hlavní ose sbíhají se dvě vedlejší s pomyslným vrcholem v podobě Letohrádku tak naznačují výše zmíněnou "zahradu Boží". 

Nicméně jako k zahradě se k  ní choval málokdo. Celý areál se nějakým podivným řízením osudu stal oblíbeným místem srazů vojsk snažících se dobýt Prahu ( Švédové, Francouzi, Prusové ), z nichž někteří neváhali např. strhnout měděnou střechu, opakovaně vyplenit letohrádek, vybít veškerou zvěř v oboře, takřka vykácet stromy atd.  Skoro se dá považovat za zázrak, že stavba samotná přečkala všechny zvraty té naší košaté české historie.

Tož tak. Až budete mít dost brouzdání po internetu, běžte se projít. Třeba do obory :-)
A já se těším, až se mi tu jednou podaří fotografování podzimních mlh. Tohle místo je jimi proslulé :)