Tenkrát v Jerichu

Vše, co bylo ve městě, pak vyhladili jako proklaté: muže i ženy, mladé i staré, skot, ovce i osly. (Bible21, Jozue 6:21)

A pohubili ostrostí meče jako proklaté všecko, což bylo v městě, od muže až do ženy, od dítěte až do starce, a až do vola, dobytčete i osla. (Bible kralická, Jozue 6:21)

Nejen Jericho, město s pravděpodobně nejstaršími kamennými hradbami v nám známé historii, stihl kolem roku 1550 před n.l. v Judeji a Samaří podobně krvavý osud. Židovští nájezdníci se s leckým příliš nemazali a starozákonní Hospodin není sice nejkrvelačnější, ale ani nejmírumilovnější bůh.

O tom, jak něžně či brutálně se chovali v sedmém století n.l. (tedy o více než 2000 let později) arabští nájezdníci, dnes Palestinci zvaní, mám celkem jasnou představu. Po ukončení britského mandátu, nově konstituovaný stát Izrael v roce 1948 přepadly s cílem vyhladit všechny včetně žen a dětí (a ty, které přímo nepobijeme, naženeme do moře) Egypt, Sýrie, Libanon, Transjordánsko, Irák, s přispěním Jemenských a Saudsko Arabských jednotek. Izrael dokázal svou nezávislost ubránit. Z útočníků nejpragmatičtěji se chovající (Trans)Jodánská Arabská legie pod vedením anglických žoldnéřů okupovala tzv. Západní břeh a Východní Jeruzalém a ejhle, Transjordánsko se přejmenovalo na Jordánsko (oficiálně Jordánské hášimovské království). Není mi známo, že by OSN proti tomu protestovalo. 

Když ovšem Izrael po šestidenní válce v roce 1967 obsadil území Judeje a Samaří (dnes politicky korektně Západní břeh) a Východní Jeruzalém, vedlo to k řadě protestů či rezolucí (  Roku 1975 OSN např. vydala rezoluci označující izraelskou správu okupovaných území za „rasistickou“.[1] ).

Je to podobně absurdní, jako by po 1. světové válce Československo existovalo v představách SN jen na území Moravy a Slovenska, Čechy by připadly Německu (vždyť Chebsko je tradičně německé, Sudety mají převahu německy mluvícího obyvatelstva a ostatně Čechy byly kdysi pod správou Braniborska).

Dnes je ovšem v módě politická korektnost, která v mnoha případech spočívá v nepravdivých či polopravdivých informacích, případně zamlčování faktů. Palestinští teroristé znovu a znovu, ať již raketami, bombami nebo jinými zbraněmi napadají převážně civilní obyvatelstvo státu Izrael. To vše v mnohdy přímo či nepřímo díky příspěvkům z EU, tedy i z peněz českých daňových poplatníků. Asi je to v pořádku.

Pokud se Izrael občas odhodlá k odvetě, pak s přesně opačným úsilím než tenkrát v Jerichu. Minimalizovat civilní a vedlejší ztráty. Nikdo to neocení.

Většina evropských médií ale jako by přejímala jen Palestinsko-arabskou propagandu. Takže když palestinská teroristka, 21 let, zaútočí na izraelského vojáka, je zneškodněna, následně odborně ošetřena a operována v izraelské nemocnici, je z ní díky teroristické propagandě rázem 14letá, brutálně zabitá mučednice. Takové nevinné děvčátko...

1. SACHAR, Howard M. Dějiny Státu Izrael. Praha : Regia, 1999. ISBN 80-902484-4-6. S. 610-618.