"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" řval průkopník občanských práv.

Takto prý motivoval své vojáky pruský král Bedřich Veliký (Friedrich II. der Große) v bitvě u Kolína (1757), jedné ze tří, které prohrál. Dalších 12 bitev, ve kterých osobně velel, však vyhrál a je proto považován za skvělého

vojevůdce. Přízvisko Veliký si nezasloužil zvětšením území svého království na trojnásobek, ani vzrůstem,  ale údajně sílou charakteru a vytrvalostí, jakož i neslábnoucím, zatvrzelým smyslem pro spravedlnost a soucitem s poddanými (Zrušil mučení, reformoval soudnictví, vzdělání a vojenství,  prosazoval tolerantní náboženskou politiku a ekonomickou svobodu, úřednická vrstva musela jednat se všemi občany stejně a bez korupce). Hospodářský úspěch Německa má prý kořeny právě v dobách jeho panování.

„Vládce je první osobou státu,“ napsal Bedřich Veliký v roce 1752. „Je dobře placen, aby mohl udržovat důstojnost svého úřadu. Ale vyžaduje se od něho na oplátku efektivní práce ve prospěch státu.“ (Citace: Niall Ferguson: Civilisation, Allen Lane, 2011)

„Nesmím mít žádné zájmy, které se neshodují se zájmy národa. Pokud tyto zájmy jsou neslučitelné, přednost mají vždy zájmy země“ - takové jsou dle Bedřicha Velikého povinnosti vladaře.

Jak chápou své povinnosti současní vladaři čeští?