Lesk a bída koalic

Nezávidím premiéru Nečasovi. Jsem přesvědčen, že dělá vše proto, aby jeho vláda dostála svým slibům, ale od začátku se musí potýkat se strkanicemi mezi vládními stranami. Dnešní situace tak stále více připomíná atmosféru Klausovy vlády, kdy menší strany ODA a KDU-ČSL také pořád přicházely s více či méně podivnými požadavky a více se hašteřilo, než vládlo.

V takové situaci vždy přichází na mysl většinový systém. Byl by ale řešením v českých podmínkách, kde většinu voličů uspokojí jednou vrácených 30 Kč od doktora, příště 13. důchod ze zisku ČEZ nebo jindy jen výrok, že zdroje jsou? Pro pravici by většinový systém asi řešením nebyl. Spíše by byl živnou půdou pro nekonečné levicové sliby.

A tak tím lepším ze špatných řešení pro pravicového voliče zůstává současný poměrný volební systém. I když se lze velmi těžko smířit s nesmyslnými vrtochy, které naposled předvedly Věci veřejné při schvalování církevních restitucí. Nevím, jestli bych měl energii na nekonečné snahy měnit dohodnuté věci. Není to však jen problém VV. Velmi dlouho trvalo premiéru Nečasovi, než odolal snahám TOP 09 vyhlásit vítěze miliardového ekotendru a vyhodit tak desítky miliard do vzduchu.

Upsat se k vedení koalice je skutečně pro silné povahy. Jen co v této koalici skončí jeden spor, už je na obzoru druhý. Takže když nám skončily církevní restituce, jsou na dohled daňové paušály pro živnostníky - TOP 09 je chce dramaticky snížit, ODS je chce zachovat. A další bitva může začít. Držím ODS palce za všech 500 000 živnostníků, kteří paušály používají, aby udržela současný stav.

A také si přeju, až jednou – doufejme na konci volebního období – budou komentátoři hodnotit současnou Nečasovu vládu, že bude moci být řeč spíš o systematických krocích, které vláda udělala, než o čtyřleté mezistranické strkanici.