Diktátor a jeho pohůnci

„Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“  A tak nějak na mě působí sankce našich spojenců.   

Nevyděsil vás projev Putina směrem k Ukrajině? Mě ano. 
Nejsem politik ani politolog. Nevidím do hlavy jiným a tak mi nezbývá než přijímat to, co skutečně slyším. 
To, co předvedl diktátor Putin bylo za hranou všeho, co jsem kdy od takto vysoce postaveného politika slyšel. Dokázal bych to srovnat snad jen s projevem George Bushe mladšího, po útoku teroristů na dvojčata. Jenže tam byl značný rozdíl. Amerika tehdy čelila něčemu, do té doby nevídaného. Bezprecedentního útoku na civilní obyvatelstvo. 
Mě na tom všem zaráží především ta diskuze na internetových fórech. Potažmo i zde, na iDnes. Máme demokracii a každý názor je tudíž legitimní a jedinec na něj má právo. Jenže omlouvat tohle? V momentě kdy jsou informace přístupné a každý z nás v přímém přenosu vidí, jak se věc má. 
Alespoň onen projev se nedá vzít zpět. Kdo chtěl ho slyšel a nedá se z něj vyvodit nic jiného než to, co bylo řečeno. Žádné "ale" neexistuje. 
I přesto se v našich luzích a hájích najdou ti, kteří diktátora obhajují a jeho kroky směrem k Ukrajině ospravedlňují. 
Nechci si ani představovat, co by tito lidé dokázali, kdyby se diktátor zastavil na "mírovou návštěvu" u nás. Dokáži si totiž představit, jak jsou naše blogy x krát okopírované, naše názory x krát uchované a především, jak si je někteří "češi" dokáží pamatovat a využít. 
Ta naše demokracie je někdy vážně opruz. Zatímco šmejdi, obdivující diktátora a nadávající na kapitalismus a demokracii, jsou za své názory nepostižitelní, tak si umím docela živě představit, jak by nám, nemlčící partě, dokázali naše názory "osladit". 
Západ má hodně chyb a je potřeba je vidět a kritizovat. Přesto se neubráním až fyzické bolesti z toho když vidím, jak si u nás někdo dokáže obhájit Putinovu nenávist. Tím spíše, co jsme si v nedávné historii prožili. Nezájem západu i mírumilovnou náruč našeho velkého, Sovětského bratra. A to, že jsme se k našim vlastním lidem chovali hůř než Sovětský soudruh chtěl, bylo nabíledni. Straší mě představa toho, že i dnes by se našlo pravděpodobně dost těch, kteří by rádi napsali "zvací dopis" a "mírotvorné" tanky by vítali s radostí. 
Je mi z toho všeho vážně zle. 
A to jsem věřil, že až nás opustí Covid, popereme se s tím a bude zase lépe. Hlavně však v míru.