Všude dobře, ale doma nejlépe

Letní dovolená v České republice? Proč ne. Poznáme krásy naší rodné hroudy a zjistíme, že i zde je spousta pěkných míst, která stojí za to navštívit.

A třeba se i pozastavit nad tím, zdali má smysl občas platit za mnohdy nesmyslně předražené dovolené v zahraničí.

Rozhodli jsme se s přítelkyní, že letos absolvujeme tuzemskou dovolenou. Jelikož jsem velkým fanouškem hor a přírody, navrhl jsem Beskydy a Šumavu. A nebylo námitek J

Nejdříve jsme zkusili slevové portály. A ejhle, hned na první pokus se zadařilo. Hotely jsme objednali dva, abychom mohli strávit dohromady 7 dní tam, kde jsme si to přáli. Dovolenou v Beskydech jsme si objednali a začali se pomalu těšit. Těsně před odjezdem jsem si napsal do poznámek, jaká místa stojí za to navštívit.

Cesta ze Středních cest až do Beskyd byla naprosto v pořádku a bez potíží. Do hotelu jsme přijeli v pozdním odpoledni a ubytovali se. První překvapení bylo, že po nás nepožadovali doklady. Ale co, to není má věc. Vařili dobře, všude čisto, personál příjemný a slušně oblečený. Jen ta noc. Asi si dokážete představit, jak se spí s otevřeným oknem, které je směrem k hlavní silnici a pokoj u schodů na chodbě, které hrozně vržou, pokud po nich někdo jde. Celé to však vynahradil výlet v následujícím dni do Valašského muzea v přírodě, kde je prostě nádherně. 

Další noc byla stejná a ráno jsme se již balili k odjezdu. Cestou k dalšímu hotelu jsme navštívili Jelínka (palírna) ve Vizovicích. Chtěl jsem koupit 2 vstupenky na prohlídku a odpovědí mi bylo, že minimální počet osob je 10. A my byli 2. Ale naštěstí se postupně sešel dostatečný počet a prohlídka byla skvělá. Nakoupili jsme si pár prezentů domů a pomalu vyrazili na krátkou prohlídku lázní Luhačovice. Krásná kolonáda, počasí přálo, co více si přát. Prošli jsme se a poté již vyrazili do druhého hotelu. Zde na recepci doklady obou chtěli J .

Paní recepční se nás ptala, co si dáme k večeři. Jen podotýkám, že v obou případech jsme měli polopenzi. Bohužel, tady už čekaly jen dvě jídla. Nevadí, to zvládneme, říkal jsem si. Ráno jsme si přivstali, že snídaně jsou od 8 hodin. K překvapení bylo, že 15 minut po začátku už nebyly vajíčka a párky a ani nebylo doplňováno. Ale nejsem žádný hogo fogo, tak se spokojím i s málem. Po snídani jsme si objednali večeři (výběr z 5 jídel) a vyrazili do Kopřivnice. Muzeum Tatry je krásné a i Lašské muzeum a muzeum Fojtství. Ale město? Nechtěl bych tam bydlet. Takové to šedé, špinavé. Nejhorší za celou dovolenou. Večer jsme si užívali v hotelu wellness.

Již po několikáté jsem si všiml, že saunování je spíše móda. Stejně jako třeba pití vína. Prostě to dělají ostatní, tak to budu dělat také. Jenže, když jako velký nadšenec pro saunu vidím, že se tam jde několik lidí jen nahřát na 5 minut a zase odchází, někdo si pod sebe nedá ani prostěradlo a podobně. Nejsem ale majitel a správce, čili mi nepřísluší někomu něco říkat. Možná by bylo vhodné, aby si každý vždy přečetl pravidla saunování, stejně jako třeba návod k nějakému spotřebiči. Přispěje to ku spokojenosti všech a možná i k lepší hygieně. Večer jsem si u večeře všiml, že servírky nosí elasťáky, tílko a pantofle. No, na hotel celkem zajímavá uniforma, ale nejsem majitel.

A tak jsme si to užili až do pátku, kdy jsme se sbalili a vyrazili do Ostravy na výlet. Kolikrát jsem slyšel, že to je ošklivé město. A já říkám, ani náhodou. Pěkné, moderní a také čisté město. Alespoň tam, kde jsme projeli a prošli.

Večer jsme jeli k mému kamarádovi na chalupu. Nejlepší, co může být. Valašsko, domácí slivovice, grilovačka, hvězdy nad vámi a skvělé povídání s místním domorodcem, súsedem kamaráda. Od pátku do neděle jsme si to fakt užili. My, lidé z paneláku.

Co závěrem říci? Nemáme se u nás za co stydět. Nesetkali jsme se s žádnými nekalostmi či nepříjemnými lidmi. Ale pořád je na čem pracovat. Já si ale myslím, že to určitě zase někdy zopakujeme. Jak se říká: „Všude dobře, ale doma nejlépe“.