My jsme Sparta! Ta slova napadnou teď každého fanouška rudých, když se jeho tolikrát ztrápená duše hojí výkony a výsledky borců v rudém dresu. Nejdřív Liberec a poté i Ostrava. Vítězná vlna a tmavorudý svět radosti. Že to trvalo!
Tak tedy radost a body a vůbec. Nám pamětníkům to připomene staré dobré časy, zelenáčové s mlíkem na bradě vejrají na drát, jak se dá hrát slušný fotbal i bez vysokoškolsky vyvzdělaného trenéra, či zahraničního mameluka ve slušivém kvádru (za hříšné peníze) a s milionovými posilami kam se jen podíváš. Stačí jeden dědula (pardon pane Kotale), který má fotbal pod kůží (ale fotbal, ne teorii), řídí se selským rozumem a nedělá ze hry pro dolních několik miliónů nějakou bůhvíjakou vědu. Prostě řekne, vzadu pokud možno na nulu a dopředu lítejte po křídlech, sázejte centry do vápna a občas vyzkoušejte českou uličku (dneska se tomu říká náběhy za obranu). No a když to máte na noze, tak to práskněte na bránu. A bum! Fotbal je vlastně jednoduchá záležitost.
Už minule jsem psal, že Kotal po své instalaci do funkce prohlásil, že chce kluky především naučit zase vyhrávat. Protože fotbalista, který jede na vítězné vlně, nesnáší porážky a má sebevědomí na rozdávání. A tahle prachjednoduchá teorie, lehce pochopitelná i pro hráče nevládnoucí českým jazykem, se stala základem něčeho, co můžeme konečně nazývat obrodou Sparty, či chcete-li, návratem do výchozích pozic. A přitom se nekoupili noví hráči. Drazí a kdysi možná i slavní (tak jak se to dělo za Kotalových předchůdců). Nekoupil se vůbec nikdo. Celou tuhle slávu si Kotal "užívá" se "zděděnými" hráči, které si sám nevybral a ani s nimi neabsolvoval žádnou přípravu. Šel do toho rovnou z "voleje" a bez podmínek. Jen se zbožným přáním sportovního ředitele Rosického, aby mu zachránil zadek. Protože když se vybíral trenér pro Spartu, tak po Kotalovi neštěkl ani pes a Rosa. Ani poprvé (Ščasný), ani podruhé (Jílek and Saňák) nebyl tenhle "dědoušek" nikomu pro áčko dobrý. Ještě tak béčko, to ať si trénuje, ale ligu? Kde to žijete! No a všem sklaplo. I mě, který horoval za Holoubka. Ten postarší pán nám ukázal, že fotbalu rozumí. V té souvislosti mě napadá Jupp Heycknes, blahé paměti. Také ten tahal z kaše německého giganta Bayern poté, co Ancelotti podělal všechno co mohl. A jeho mise byla maximálně úspěšná. Tak jako je ta Kotalova.
Tak aby bylo jasno. Ne všechno je jasné jako nebe bez mráčku. Nekralujeme devadesát minut hry. Občas tam stále máme "nejasné" záblesky a soupeři dovolíme víc, než je záhodno. Dokonce si v určitých momentech zápasu říkám, že "tohle přece nemůžeme vyhrát". Vždyť třeba Liberec i Ostrava nás dokázali chvilku přehrávat, a zrovna s Baníkem jsem měl po gólu na 3:2 pěkně sevřené půlky. Slávistický fanoušek by o tom mohl přednášet. Taky tam dostali vyrovnávací gól v devadesáté minutě.....Jenže na Letné se nic takového nekonalo. A nakonec i statistiky mluvily za vše: ve všech ukazatelích byla lepší letenská squadra. Takže na čí stranu se měl fotbalový Bůh přiklonit, když ne na tu naši? A přesně v úterním zápase s Baníkem se ukázalo, že fotbalista (mančaft), který se nese na vítězné vlně, má sebevědomí a nechce porážky. Ačkoliv jsme prohrávali, zápas jsme otočili a dovedli do vítězného konce. A troufnu si říci, že dokonce i v pohodě (tedy až na ty mé půlky, ale to souvisí s mým zbytnělým pesimismem).
Fotbal z Letné zase baví. Není to sice ještě taková dominance, na jakou jsme my pamětníci byli zvyklí, ale že se suneme k lepším zítřkům, o tom žádná. Jen neustrnout a zbytečně nehonit dvacet zajíců najednou. Dělejme zatím to, na co máme. Pan Kotal to ví, o tom nepochybuji. Jen ti v kancelářích, aby nepropadli nějakému hurá zbláznění a neviděli Spartu hned na úrovni Barcelony. Pěkně krůček za krůčkem, víme pane Křetínský? A poctivě, bez nějakých velikášských ideí. S klukama, kteří mají Spartu zažranou pod kůží a chtějí něco dokázat. Plus nějaký ten nákup odjinud, pokud se vyplatí. Ale ne za každou cenu. Myslím, že fanoušek ocení i snahu, i když příští rok nebude titulový. Hlavně mu dát naději, že to má budoucnost dál než jen do další sezóny.
Možná jste si všimli sami, jak se mění i přístup ostatních ligových trenérů ke Spartě. Ještě za Jílkových časů si na ni věřili, snad jako na nikoho. Do "mrtvoly" se nekopá, ale oni chtěli kopat, co se do nás vešlo. Mluvili o tom, že jedou na Letnou bodovat, že Sparta nemá, není a co já vím co ještě. A na podzim jim to často vycházelo. Obírali nás o body, vysmívali se naší obraně a neměli žádné okolky si to s námi rozdat na férovku. Neměli z nás strach a dávali to okatě najevo. A vida, vše je jinak! Nechci tady hned mluvit o "božích mlýnech". Fotbalového Boha jsme urazili sami mockrát. Ale Kotal....a to stačí. Najednou se z Letné nevozí body a co víc, i když soupeř vede o gól a reportéři v televizi ho chválí za výborný výkon, odjíždí z Prahy s prázdnou a s vyhoršeným skórem. To už jeden propadne frustraci, protože to začalo platit i o venkovních zápasech. A tak pohoršení a ponížení trenéři našich soupeřů mluví třeba o "zákeřném Kangovi a úzkém kádru" (viďte pane Hoftychu), nebo o rozhodčích (že pane Kozle). Ale jednu věc si neuvědomili. Sparta pod Kotalem už není Spartou pod Jílkem (Ščasným atd.). Je jiná a zvedá se. Takže hrát proti ní nějak otevřeně jako proti diviznímu celku, se vážně nevyplácí. Jediný Klusáček s Bohemians to pochopil, hrál na tuhou obranu a málem mu to vyšlo.
Ne, nebojte se. Zůstávám nohama na zemi. Můžeme rupnout ve finále poháru, dostat na frak od staronového mistra (no ti by si to nenechali ujít) a prohrát s Plzní. To všechno se může stát. Ale je tady jeden podstatný rozdíl. Sparťanský fanoušek věří, že to zvládneme. A to sakra super pocit.
A takhle to vidím já. Mějte se zdravě a fanfárově. A rouškám smrt!
