Zápisník zuřivého Sparťana: Mít koule jako Gómez, a nebo se alespoň zamyslet.

Hurá, už se může trénovat ve skupinách. Pěkně venku a bez sprchování. Fotbalový život v Česku dál přináší ještě spoustu omezení; stále se ještě například neví, zda ligu dohrajeme, nebo to vyřešíme administrativně jako u amatérů.

Tak jako tak, tahle sezóna je v háji a ačkoliv se třeba bude dohrávat, nic už nebude jako dřív a spousta věcí se mezitím změnila. Některé docela zásadně. Tak například, už víme, že fotbal není pupkem světa, že se bez něj dá žít. Že hráči nejsou polobozi, ale lidé z masa kostí jako my a mají ty samé problémy jako my. Nebo že skončí šílenosti týkajících se obrovských financí tekoucích do evropského fotbalu, umožňující neuvěřitelné platy špičkových hráčů, nesmyslné částky za jejich transfery, pohádkové životy činovníků v orgánech FIFA nebo UEFA, zkomercionalizované šampionáty, jdoucí na ruku penězům a marketingu. To vše se změnilo a nebo ještě změní. Punkt, o tom není třeba diskutovat a věřme, že to fotbalu nakonec pomůže.

Za to všechno můžeme "děkovat" tomu hnusnému čínskému viru. Zdevastoval celou společnost, sport a fotbal nevyjímaje. Ovšem zatím to dáváme s jistou grácií a typicky po česku, tedy i s humorem. Např. na sociálních sítích údajně koloval vtip na téma viru a derby. Tedy, že zápas ve stínu korony dopadl 1:0 pro Slávii. Pointa byla v tom, že zatímco slávisté před ligovým zápasem v Karviné měli trička s nápisem "Stay strong Wuchan", sparťanský šéf Křetínský se virem nakazil. I když mám rád humor, i ten do vlastních řad, v tomto případě jsem nějak nechápal, co tím chtěl autor říci. Ano, jde jen o nadsázku a tak to i beru. Vůbec se necítím jako fanoušek Sparty uražený. Opravdu ne, ctím humor a právo každého si dělat srandu z čehokoliv, tedy i z korony a Sparty.

Problém vidím z trošku jiného hlediska. Ten vir se "narodil" (ať už uměle, nebo přírodně) v Číně. Z Číny se dostal do celého světa, Evropu nevyjímaje. Způsobil smrt desetitisíců lidí, nakazil další statisíce, celé státy uvrhl do dusivé karantény, statisícům lidí sebral možnost obživy a dostal je tak do tíživé ekonomické nejistoty, narušil ekonomiku mnohých států, položil na lopatky celá odvětví hospodářství, spoustu lidí připravil o práci. A to vše se týká i sportu, fotbal nevyjímaje. Mnoho klubů bojuje o holé přežití, stejně tak mnoho hráčů se obává o svou budoucnost. A právě z tohoto pohledu se mi tričko s nápisem vyjadřující podporu Wuchanu jeví trochu jako zvláštní druh sebemrskačství, ovšem neupřímného. Právě slávisté vyrukovali s takovouto "podporou"a přitom jejich klub vlastní státní firma z Číny. Z té Číny, ze které k nám přišel vir, jenž decimuje celou společnost; z Číny, která celou dobu před světem tajila rozměry katastrofy, umlčovala nepohodlné a jejíž občané vykupovali ve světě ochranné pomůcky dávno předtím, než světu vůbec přiznala, že něco jako covid-19 existuje. I její peníze stojí za Slávií a klub je s Čínou propojen daleko více, než by si možná byli slávističtí fanoušci schopni přiznat. A opěvovaný Tvrdík, ten slavný zachránce klubu a představitel "čínské kliky" v Čechách, jej zachránil za čínské peníze. Za peníze režimu, který se neštítí ničeho, ani lhát nám o viru a bezostyšně vyžadovat servilnost naší vlády. I proto mi nápis na triku přijde jako holé pokrytectví.

Ne, vůbec nechci snižovat, či znevažovat práci lidí a hráčů ve Slávii, dokázali toho za poměrně krátký čas hodně. Pro mnohé jsou příkladem, nebo dokonce vzorem. A právě i proto si musí sami se sebou srovnat a vyrovnat se s tím, že hájí barvy nejenom Slávie, ale i barvy svého majitele, státní firmy z nedemokratické Číny. Státu, který "dal" světu covid-19. Stejně tak jako jejich novodobá legenda Milan Škoda, který se musel na přání svého zaměstnavatele, tureckého klubu Rizespor, předvádět v uniformě turecké armády, aby jí tak spolu s ostatními vyjádřil podporu. Podporu jejím operacím proti kurdskému národu v severní Sýrii. I on si bude muset sám se sebou srovnat, zda vůbec chápe, komu a čemu tak posloužil. Ano, koho chleba jíš, toho píseň zpívej, to je známé rčení a nedělám si vůbec iluze, že třeba hráči Sparty by v tomto šli příkladem. Vždyť jak je to dávno, co sami sparťané za vlády majitele Rezeše poklonkovali slovenskému vládnímu hnutí HZDS v jeho dresech. To bylo také, s prominutím, na blití. A příkladů bychom našli jistě více. A určitě se to netýká jen hráčů Slávie, nebo Sparty.

Na druhé straně, existují i hráči, kteří mají dost odvahy na to, aby se mohli jednou podívat sami sobě do očí (pokud by k tomu došlo). Mário Gómez, německý fotbalista sám od sebe ukončil angažmá v tureckém klubu Besiktas Istanbul v době, kdy prezident Erdogan posiloval svou politickou moc pomocí nedemokratických prostředků. Sám to po svém návratu do Německa zdůvodňoval obavami o další vývoj v zemi. Přitom nemusel, stačilo být loajální a mohl se mít dobře. Ale on nechtěl nikomu poklonkovat. 

Ne, opravdu tady nemoralizuji. I slávisté, i sparťané chtějí hlavně hrát fotbal. Ale dost možná se příště budou hráči zamýšlet nad tím, co a koho svou hrou podporují.

A takhle to vidím já. Noste roušky a zůstaňte zdraví!