Tak nám o víkendu začala liga. Pro Spartu se má nová sezóna nést ve znamení totální obrody, jak herní, tak výsledkový. Pro začátek se nekonalo nic, Slovácko slavilo a sparťanský fanoušek, aby hned na startu chodil kanálama.
Minule jsem psal o přípravě. Nejen, že byla extrémně krátká, ale i výsledkově stála za houby. Byli jsme sice ukliďnovaný, že se hra se tříbí, všichni makají na plno a výsledky nejsou tak důležitý. Že nám to tam nepadá? No, hlavně, že nám to bude padat v lize.
No a nepadá. Hra se nám nevytříbila, trenér i hráči se hned po prvním kole omlouvají fanouškům; mele se něco o fackách, který nás mají nakopnout, mluví se zase o tom, že se teď má ukázat charakter mužstva. A proč medle tak hnedle? Protože si s námi v neděli Slovácko vytřelo zadek a v suchým triku nám dalo dva banány. A ne na Slovácku, ale u nás doma na Letný. Za bouřlivýho potlesku zbytku ligy a útrpného úsměvu Plzně a sešívek.
Co se vlastně stalo? Kde jsou ty slibovaný progresy, náběhy za obranu, hra po křídlech, centry? Kde je to napadání soupeře, presink, kde jsou automatismy? Kde je všechno to, co viděl v přípravě pan Saňák? No nevím, buď měl vlčí mlhu on, nebo nám televizní přenos z Letný zatroloval nějaký proruský web, protože já jsem teda nic z toho neviděl. Jen houf fotbalistů v rudých dresech, kterým nešlo vůbec nic. Slovácko nám prvních třicet minut skoro nepučilo balón! A na rohy v jednu chvíli vedlo 6:0! Kdo přišel k televizi pozdějc, musel mít dojem, že si hoši v kabinách vyměnili dresy.
Jasně, nikdo z nás nemohl očekávat okamžitou dominanci a hru jak válec, který zválcuje všechno, co mu přijde do cesty. To škrábání se zpátky na špičku bude trvat, nepřijde hned a potřebuje čas. Ale prohrávat se Slováckem? Při vší úctě k němu, to nečekal snad ani ten, na kterého působí rudej dres jak muleta na býka. Poslouchat do nekonečna řeči o tom, že jdeme po správný cestě, že musíme věřit a blablabla, se už kdekomu zajídá. To totiž sparťanský fanoušek poslouchá už hodně let bez jakéhokoli efektu. Jen se mu před očima na pažitu neustále míhají noví a noví hráči a na lavičce se protáčí trenéři jak na dětským kolotoči. To nezavání moc nadějně a perspektivně. Takže žádný div, že se v neděli na Letný pískalo. Ačkoliv na lávce seděl skoro vymodlený Jílek.
Ten na tiskovce před ligou mluvil o tom, že kromě obvyklých cílů, chce se Spartou opět budit respekt a nahánět soupeřům strach už v Průhonicích, tak jak to bylo dřív. No to se mu fakt povedlo! Hned po prvním kole máme respekt jako stará Voškvarková.
Co s tím? Nejen trenér mluví o trpělivosti a tvrdé práci. To tedy, zrovna o trpělivosti by sparťanský fanoušci mohli přednášet na Karlově univerzitě. Vět v podobným duchu slyšeli za ty léta neúspěchů už moc. A v různých obměnách podle toho, jak se střídali trenéři. Kdybych nevěděl, že to řekl Jílek, měl bych pocit, že slyším ze záhrobí Stračatelu, nebo Ščasnýho. S tím rozdílem, že Itala bych si musel nechat přeložit.
Možná by stálo za to, popřemýšlet jak silný kádr na Letný máme. Jestli jsou současný sparťanský plejeři moderního fotbalu, který chce Jílek ordinovat, vůbec schopni. A já si myslím, že bychom se po takový inventuře docela divili. Tam možná bude zakopanej pes. To, že je někdo pracovitej, jak třeba o Zahustelovi mluví Jílek, ještě neznamená, že bude hrát za Barcelonu. Ono je možná potřeba i trocha toho talentu...... Ale to neplatí jenom o Zahustelovi. Mám už dlouho takový divný pocit, že kvalita našeho kádru trošku pokulhává za těma nejlepšíma. A že to není jen dojem z poslední sezóny.
Teda začátek Jílkovi léčebné kúry se moc nepovedl. Copak o to, on čas dostane. Od šéfíků i od nás. Na druhou stranu, kdybych chtěl být jedovatý, ono nám stejně nic jinýho nezbývá.
A takhle to vidím já. Mějte hezkej tejden.
