Z mnohých z nás ještě nevyprchala kocovina po parádě v Glasgow a už nás bolí hlava z parádního průšvihu v Plzni. Proč průšvihu, to si zdůvodní v letenských kancelářích sami. Fanda má však jasno: čajíček byl proti nám silné kafe.
A hurá a Hosana, ligový (tedy ten náš domácí) fotbal se navrátil svému fanouškovi. Poslouchat v televizi do nekonečna tlachání o volbě amerického prezidenta, prokládané katastrofickými zprávami o vývoji situace kolem koronáče, to vážně jednomu nepřidá. Zavřené stadióny, hospody a zarouškované obličeje v ulicích, to je pak pořádný nápor na fanouškovu psychiku. Tak alespoň malé rozptýlení v televizi. A děkujme Bohu za to. Zatímco v okolních, koronou podobně postižených zemích, se jelo dál alespoň bez diváků, u nás fotbal političtí epidemiologové uvrhli do klatby. Se zcela vágním zdůvodněním, že když někomu zakáží, nemohou jinému povolit. Ale co by jste asi tak chtěli od vlády nemehel, že? Jen škoda, že se liga pravděpodobně rozjela s týdenním zpožděním díky plukovníkově "tajnému" dohadování kšeftů s Faltýnkem v jedné nejmenované pražské putyce. Dost možná bychom už měli první podzimní prohru vstřebanou a zapomenutou díky výkonu v Glasgow.
Čistě teoreticky, jak by asi dopadlo utkání se Celticem, kdyby jsme před ním hráli ligu v Plzni tak jak jsme ji hráli? Tak asi bychom měli zase o pár zraněných více, pravděpodobně ještě více pošramocené sebevědomí (a asi by chyběl i Karlsson) a dost možná by Karabec trůnil na lávce. Vycházím tedy z toho, že bychom v Plzni prdli. Protože ať se děje co se děje, Plzeň může být klidně poslední v tabulce, na nás si věří jako na nikoho. Vsadím se o co chcete, že příští kolo už takhle suverénně nezahraje. A od Slávie schytá vejprask. Ovšem na nás, to je jiná káva. My zřejmě už u Rudné prohráváme 1:0 a to nám do Plzně ještě chybí nějakých 70 km! Z tohoto pohledu je tedy lepší, že se Roman Hrozný nechal nachytat a my si tak mohli vychutnávat pocity vítězů z časů "železné" Sparty a plácat se o ramenou, jak jsme to těm slaboučkým Skoťákům natřeli.
No mezi námi, ono se už muselo něco stát, protože jsme vypadali tak trochu trapně. Jasně, naše skupina EL má skoro parametry LM, ale tím si lze tak možná uchlácholit výsledky. Ovšem ne tak umělecký dojem z naší hry. Proto měl být zápas se Celticem zlomový. Na druhou stranu, asi nebylo co ztratit, mám takový nejasný dojem, že v naší skupině jde nám i ostrým klukům z ostrovů už jen o dobré pocity. Milán i Lille jsou jaksi daleko před námi. Ačkoliv, výkon z Glasgow mnohé naznačil. Třeba že nemusíme mít míč neustále na svých kopačkách, ale chytrá hra na pohotové brejky také může přinést své ovoce. Tedy když tam máte borce, kteří si v rychlosti dokáží povodit obránce a dalšího, který neomylně zakončí do štrikovaného. A to přesně nám ve Skotsku vycházelo. Stejně tak sázka na Karabce i Polidara, kteří "zabrali" místo v sestavě Dočkalovi a Láďovi "Italovi" Krejčímu. Oba odehráli své a pasovali do nastaveného systému. Když k tomu připočtu návrat Hancka, který také zahrál, vzhledem k nedávnému zranění, opravdu výtečně, byl to skoro výkon snů. Apropos, jsme-li u Hancka. Myslím, že se jeho návrat uspěchal, protože situace se zraněnými, a zejména se stopery, je ve Spartě úplně tragická. Zřejmě byl tlak na to, aby hrál. Jaké to bude mít pro Hancka následky do budoucna, ještě uvidíme. A je třeba zajímavé, že takový Čelůstka, kterému se tak nějak zranění v dosavadní kariéře vyhýbala, po příchodu do Sparty ani ne po půl roce marodí. To fakt už není normální. To se na mě nezlobte.
Budeme-li se pídit po úplné pravdě našeho úspěchu na ostrovech, pak musíme sebekriticky konstatovat, že bez famózního výkonu dvou hráčů by to asi nebylo tak snové. Karlsson a Juliš. První dal zapomenout na naši megahvězdu Hložka (alespoň na chvíli) a druhý zase připomínal Lewandovského z Bayernu. Moberg vlastně udělal zápas a Juliš mu pod to dával potvrzovací razítka. Pokud bych měl dát na pocity, pak bychom bez těch dvou (třeba kdyby se také zranili - Bůh s námi a všechno zlé pryč), v Glasgow asi nevyhráli. A nebo jen jedna nula. Ačkoliv i to by se počítalo.
Jen pár dnů nádheře ve Skotsku jsme jeli do neoblíbené Plzně. Jeli jsme tam z pozice lídra ligy a měli jsme potvrdit to, zda stoupáme konstantně, nebo je naše první příčka jen důsledkem spousty jiných faktorů, například rozlosování. A hlavně, jak je to s našima hlavama, máme už DNA vítězů a umíme i na ty nejsilnější, nebo se jen umíme "vytahovat" na ty slabší?
No, z tohoto pohledu bylo po devadesáti minutách jasno. Stále zatím (v to časové omezení doufám) patříme až za Slávii a Plzeň. V utkáních s těmi "nejsilnějšími" stále taháme za kratší konec. Takže čistě logicky vzato, průběžné první místo sice dělalo vlhké sny mnoha sparťanským fans a udržovalo je v naději na titul, první "srážka" s týmem z nejužší české špičky je vrátila na zem. A dopadli o to tvrději, čím vlhčí jejich sny byly.
Na zápas v Plzni se však dá podívat i z té protilehlé strany. Oproti Celticu chyběl Karlsson, který byl pozitivně testován na koronáč. Takže opět zásah do sestavy z důvodu zranění či nemoci. My už to ani jinak neumíme. Naše marodka se plní tak rychle jak láhve v sodovkárně a bohužel, nevyhýbá se ani našim "hvězdám". Vezměte v úvahu, s Hložkem v sestavě se na podzim vždy vyhrálo, i když jinak stál náš výkon za starou belu. Prostě to zařídil. Buď dal góla sám, nebo jej připravil pro svého dvorního "uklízeče" Juliše (bavíme se o naší lize, to jen pro upřesnění). A když vypadl Hložan, vypadalo to, při té vší skepsi, že by to mohl být Karlsson, který převezme, alespoň částečně, jeho roli. Jenže on dostane koronáč. Půjde-li to takhle dál, logicky mi z toho vychází, že dalším na řadě je Julda. Proboha, to snad ne!
Plzeň odhalila více věcí, než jen to, že proti silným ještě neumíme. Skoro to vypadá, že naše výkony opravdu stály na pár lidech, kteří když zahráli, vyhrálo se. Hložek a Juliš. Ostatní se přidali, o tom žádná, ale hlavními tahouny byli oni dva. A z těch dvou zejména Hložek. Sparťanská megahvězda. Na Letné už vědí, že nenahraditelná. Co s ní udělá dlouhá přestávka, je otázka. Náhrada za ní však v týmu není. A připočte-li se k tomu, že ti borci, kteří by teď měli sparťanskou káru táhnout dál, jsou z formy (a nebo zranění), pak se může stát, že na konci ligy nám zbydou jen oči pro pláč a placka za třetí místo.
A takhle to vidím já. Mějte se fanfárově, dodržujte rozestupy a proboha, nesrocujte se na nádražích.
