Jak smýšlejí zakládající státy EU o těch nových, lépe řečeno o těch východních, nám ukázal lucemburský ministr zahraničí. Pan ministr prý dostává při některých výrocích politiků ze zemích visegrádské skupiny až záchvaty.
Není třeba si namlouvat, že bychom byli pro ,,staré,, zakládající země EU nějakým extra zajímavým partnerem. To spíše vůle horou pohne, než bychom byli bráni jako rovnocenný partner. Za celou dobu co bydlím v Německu, tedy asi tři roky, jsem v hlavním zpravodajstvích televizních stanic a mainstreamových deníků, nenašel či neslyšel zprávy o naší republice o její politické, ekonomické, či jiné situaci. Ze zemí visegrádské čtyřky ješte tak o Polsku, občas o Slovensku a Maďarsku. Samozřejmě většinou souvislosti s uprchlickou krizí.O nás, když už, tak jen na okraj, jako o jednom z členů ,,odbojné,, skupiny Visegrádu.
Výrok Jeana Asselborna jen dokumentuje vztah ,,Západu,, k novým členům EU na východě, či jihovýchodě Evropy. Za to, že nás západní politici přijmuli do tohoto ,,elitního,, spolku, očekávají bezpodmínečnou oddanost, podřizování se jejich názorům a rozhodnutím. Tak to z projevů a chování části západních politiků vyplývá.
Lze to dokladovat neustálým omíláním skutečnosti, že nové, či nedávno přijmuté země, do společného finančního ,,balíku,, EU nepřispívají tolik, kolik vyčerpají. A že tedy vděčnost by byla na místě, neboť evropské dotace čerpat a přitom se ,,evropsky,, nechovat, je přinejmenším chucpe. Jenže, ono to na druhou stranu vypadá, jakoby dotace byly nástrojem k vynucení si poslušnosti a podřízenosti chudších a méně významných států EU. Tedy stručně, tady máte chléb a hry, nás nechte vládnout. Nějak se přitom pozapomělo například na Řecko, na jehož ,,záchraně,, se podílejí i země Visegrádu, či že část dotací z EU se použila na vybudování chybějící infrastruktury v nových členských zemích, což pomohlo i velkým firmám ze Západu, neboť ty sem buď přesunuly své výroby, či tu našly své dodavatele. Což jim v důsledku přineslo snížení nákladů, novým členským zemím pak zaměstnanost a daně do státního rozpočtu. Takže určitá reciprocita existuje.
Spíše než o ony nešťastné dotace z eurofondů, jde o podvolení, či nepodvolení se tomu, co se v Bruselu upeče. I kdyby to bylo sebevíc hloupé.
