Poslední události ve výchovném ústavu v Chrastavě ukazují na schizofrenost současné společnosti. Udílení práv a výhod, bez požadavku zpětné vazby v podobě sdílení povinností a dodržování pravidel.
To vše zahalené do odéru exaltovaného pseudohumanismu, podle kterého nazýváme vraha dítětem jenom proto, že mu ještě nebylo osmnáct let. Snažíme se s ním jednat v rámci hranic určených dětem, ačkoli on si svět měří již podle měřítek dospělých. A také podle toho jedná a kašle na veškeré normy a pravidla. Uznává jenom ty svoje. Přesto mu současný pseudohumanismus přiznává dětskou duši a všem ostatním nařizuje s ním dětsky žvatlat o jeho potřebách, vyslyšet jeho ,,dětská'' přání a v návaznosti nato se jimi řídit. Staráme se o duše těchto ,,dětí'', ale už mnohem méně, či skoro vůbec, o duše jejich obětí. Status oběti pak přiznáváme i těmto zločincům s dětskou tváří, což v důsledku vede k tomu, že obětmi jsou vlastně všichni. A viník? Viníkem je celá společnost, všichni ti, kteří své děti vychovali v dobré víře a mravech, s tím, že zabíjet a krást nepatří k současné společnosti, ti všichni, kteří vedou život vyváženě, majíc na jedné straně kolonku práva, na druhé povinosti a respektují pravidla. Ti všichni jsou podle doktríny pseudohumanismu vinni.
Převýchova podle této doktríny, tedy delegování veškerých práv, bez požadavku plnění závazků a povinností vůči společnosti, bez požadavku uznání jejích pravidel, má za následek stav, který můžeme aplikovat na celou společnost. Sejmuli jsme z jednotlivce zodpovědnost za jeho chování a předelegovali jsme ho právě na každého z nás, tedy na společnost jako celek. Jakýsi princip kolektivní zodpovědnosti a z něhož vyplývá i princip kolektivní viny. Pokud vám to připomíná doby minulé, pak jste správně. Ovšem my mluvíme o současnosti. Bohužel.
