Chodím běhat na hráz podél Kinzigu. Mám to rád, v hlavě počas běhu vyřeším plno témat, politických, sportovních i společenských. Teoreticky zařídím spoustu věcí a v duchu se popasuji s věcmi, na které si chci udělat názor.
Dnešní běhání mělo jasný cíl: utříbit si myšlenky a své názory k aktuálnímu tématu zemských voleb ve třech velkých německých zemích. Ne, že bych je mohl nějak ovlivnit, v podstatě mi můžou být ukradené, ale jelikož právě proto, že nejsem nikde organizován a ani jinak na volbách zainteresován, mohu si říkat a myslet co chci a jak chci. Což v případě oprávněných německých voličů není tak samozřejmé.
První náznak, že přišel rozhodující den D pozoruji, když míjím vyvěšené předvolební plakáty politických stran. Volební lídři se z nich na mě usmivaji, proklamujíce světlé zítřky. Jelikož neběhám už tak rychle, stačím si všimnout, že plakáty ,,rebelující'' AfD leží poničeny v trávě vedle silnice. Aha, pomyslím si, lítý volební boj začal. Ba ne, nezačal, on prostě běží v tomto duchu neustále. Už od té doby, co si Frau Merkel uzurpovala právo mluvit jménem celého Německa i Evropy v památném ,,všichni jsou vítáni''. Již od té doby jsou oponenti, nesouhlasící, či kritičtí a poblouznění krotící nazývány všelijakými, ne zrovna lichotivými názvy, z nichž ,,xenofob'' je ještě přijatelným. Inu, účel světí prostředky.
Ono myslet si, že stávající volby něco změní současném systému, může jenom opravdový snílek, či neznalý věci. Existující koalice ,,velkych'' stran přetrvají a přežijí snad i nukleární katastrofu. A není divu, vždyť jejich společnou mantrou je Frau Merkel, ekonomická prosperita Německa (Německo hospodaří s historicky nejvyšším přebytkem) a všeobjímající láska ke každému bližnímu, co jich jen na světě, pardon, blízkém Východě, je. Najít rozdíl mezi programy těchto zavedených stran, to by člověk pověstnou jehlu v kupce sena spíše našel, než nějaké zásadní odlišení se od prověřené politiky souladu s dominantní CDU, tedy domovskou stranou jedné z manter, Frau Merkel.
S tím právě korespondují ony plakáty válející se v trávě podél silnice. Jediná AfD se vyslovila proti mantře všeobjímající a bezzudé lásky ke bližnímu svému blízkovýchodnímu. Snad kromě NPD, ta je ale vedena jako fašistická a nacistická strana na okraji politického spektra. A hle, co AfD za její postoj čekalo. V našich luzích a hájích českých to nazýváme vtipně diskreditační kampaň. Či-li, oni, špatní, my, dobří. Masivní anti-AfD kampaň všude kam se podíváš. V tisku (kteří někteří neuvědomělí Němci nazývají lžitiskem), kde byly tak nějak intuitivně vytrhávány z kontextu prohlášení politiků a kandidátů AfD, někteří jsou skandalizováni i za věci, které se dějí i v jiných stranách a společenstvích. V televizi jsou voliči strašeni hnědnutím společnosti pod vedením AfD, jejím politickým ,,neumětelstvím'', kdyby, v případě jejího úspěchu, byly v zemských parlamentech političtí nováčci, bez politických zkušeností. Zavedené, rozuměj u moci jsoucí, strany prohlašují, že do případné koalice s AfD v žádném případě nikdy a odmítají předvolební debaty s reprezentanty této strany. A to je, prosím, předvolební boj v demokratické zemi, ne v jakési banánové republice! Šikana jen pro jiný názor. A přitom tolik historických zkušeností s takovýmto jednáním. Však stačí nalistovat učebnice dějepisu kapitolu nacionální socialismus v Německu, či v Čechách kapitolu poúnorového vývoje společnosti. Jak prosté, nechat se masírovat, bez špetky vlastního názoru, jen na základě pravidla, že Všehomír je buď bílý a nebo černý.
A tak dobíhám k domu. Příjemně unaven, s pocitem, že jsem opět udělal něco pro zdraví a svou někdejší kondičku. I pro zdraví duševní, protože jsem se už dopředu vypořádal s tím, že nějaké změny jsou předem vyloučeny.
