Po brutální vraždě francouzského policejního páru fanatickým muslimem, lze očekávat defilé prázdných slov a gest současných evropských politiků. Ne však rozhodný čin. A volič by se měl ptát proč.
Věichni už jednou byli ,,Charlie Hebdo'', stejně tak ,,Bataclan'' či Brusel. Tyto všechny události mají jedno společné: jde o bezprecentní útoky na naše svobody a hodnoty, páchané ve jménu fanatismu, nesvobody a netolerance. Páchané ve jménu tmářského vidění světa a pokřivených hodnot. V tom se současní evropští politici shodnou se svými voliči, potud jim nejsou ještě vzdáleni. Budeme-li však chtít pojmenovat věci pravým jménem, tedy, že tyto zločiny jsou páchány ve jménu slávy islámu, narazíme.
Politici, zejména ti na západ od nás, trvdošíjně odmítají uznat podíl islámu na útocích a snaží se všemožně halit skutečnost do hávu politické korektnosti a masově šířeného pseudohumanismu. Stejně jako po útocích na Charlie Hebdo, na Bataclan, na letiště a metro v Bruselu, se předhánějí v bezobsažných projevech odhodlanosti, jejichž plamennost vzápětí ředí prázdnými poselstvími neuchopitelné tolerance a humanity a neupřímnými projevy smutku. Odhodlaně vyprávějí o válce, ve které jsme, ale proti nepříteli nás nechají stát s holýma rukama a častují ho lidskými právy, které on upírá nám. Ptejme se, jak je možné, že nejsou zavírány mešity, kde se káže netolerance a nesvoboda, kde se verbuje pro IS. Jak je možné, že vrazi z IS po návratu ze své ,,svaté války'' mohou využívat demokracie se vším, co k ní patří, stejně jako ti, proti kterým bojovali. Proč se je možné, aby se Salah Abdeslam, masový vrah, se tak dlouho skrýval i za pomoci rodiny a svým spoluvěrců před policií, aniž by za to někdo nesl zodpovědnost. Proč se jeho proces povleče dlouhé měsíce s využitím všech zákonných instututů demokracie, ačkoliv on ,,nedemokraticky'' odsoudil své oběti na smrt během několika desítek minut. Proč politici požadují cenzuru internetu proti všem projevům nesnášenlivosti a netolerance, a přitom na Wikipedii se můžeme přečíst Abdeslamův profil. A co se vlastně změnilo od prvního útoku na redakci Charlie Hebdo.
Volič se musí ptát sam sebe, proč tohle dopustil. Z jakých důvodů za sebe ještě nechává rozhodovat ty, u kterých je až na posledním místě.
