Bundestag jednomyslně schválil zákon o sexuálním násilí. Rozšiřuje kvalifikaci trestního činu znásilnění o vcelku logický princip, že ne znamená ne, jehož význam u nás chápe každé malé dítě. V Německu na to však potřebují zákon.
A nádavkem přidali němečtí zákonodárci pasáž o trestání sexuálních útoků spáchaných ve skupině. Trest napříště dostanou i ti, kteří se na činu nepodíleli, ale byli součástí skupiny, která se činu dopustila. Právě tato pasáž je vlastně důležitější než ono ne, co znamená ne. Reflektuje totiž ,,novinku'', respektive nový druh kriminality, jak jej sami označili němečtí policisté, který měl ,,premiéru'' o silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem a podobně i v jiných německých a evropských městech. Tehdy byla veřejnost i policie šokována a zaskočena.
Přesto se nová podoba zákona nesetkala u odborné veřejnosti s ohlasem. Říká se, že jde spíše o populistický krok politiků, protože sexuální útoky o silvestrovské noci silně otřásly nejen německou politickou scénou a vynesly na výsluní politické strany, které jsou označovány jako krajně pravicové. Právě tomu přikládají politologové důvod politického konsensu napříč všemi parlamentními stranami. Strašák v podobě prohraných zemských voleb v Baden-Würtenberku, Sasku-Anhaltsku a Porýní-Falci, vězí stále ještě v čerstvé paměti.
Odborníci kritizují, že samotná novela zákona nijak nezmenší číslo sexuálních útoků, naopak, může jej paradoxně zvýšit tím, že přibude neprávem obviněných mužů. Stejně tak se dramaticky nezmění číslo objasněnosti těchto trestních činů. Podle odborníků k tomu jakákoli novela nepřispěje a jako důkaz může posloužit samo vyšetřování silvestrovských útoků: z celkového počtu 1276 podaných trestních oznámení (z toho 497 jich mělo sexuální charakter) se za sexuální útoky dostal před soud jeden obviněný.Trest? Roční podmínka. Což je samo o sobě více než tristní.
Dokud se nezmění pohled společnosti na oběti sexuálního násilí a společnost nebude vnímat sexuální útok jako bezprecedentní zásah do lidských práv oběti a brutální ponížení lidské důstojnosti, pokud nestanoví takové tresty za tyto činy, které je postaví na úroveň trestů za opravdu těžké zločiny, pokud společnost nevyšle obětem, tedy zejména ženám, jasný signál, že je na jejich straně, neklesne počet těchto zločinů a ani nestoupne jejich objasněnost. A už vůbec ne ochota tyto činy oznamovat. Část společnosti má totiž stále tendenci tyto činy bagatelizovat a oběti diskreditovat. U soudů jsou pak oběti vystaveny obrovskému psychickému tlaku, ponechány napospas advokátovi obžalovaných, který je veřejně a beztrestně zostouzí. Obět tak zažívá další ponížení. Kdo z nás se už někdy nesetkal s názorem, že ,,si ta ženská za to může sama'', nebo ,,kdoví jak to bylo'' atd. Nebo pro mnohé z nás je úplně nemyslitelné, že by se obětí znásilnění mohla stát třeba i prostitutka. V Německu je znám případ bývalé modelky Giny-Lisy Lohfinkové, která dostala pokutu za údajně křivou výpověď, ve které obvinila dva muže ze znásilnění. I tento případ dokumentuje postoj společnosti k sexuálním zločinům a jejich obětem. Ostatně, po silvestrovských sexuálních útocích právě v Německu, pomineme-li to, že je policie a média určitý čas zamlčovala, bylo první starostí politiků, aby útoky nebyly spojovány s uprchlíky a obrázky v médiích ukazovaly demonstrace s plakáty ,,STOP seximu, STOP rasismu''. Co má však společného sexuální útok s rasismem, nikdo nevysvětlil.
Dokud se nezmění postoj společnosti k obětem sexuálních trestních činů, dokud se společnost nezbaví předsudků, nepomůže žádná novela. Ani ta sebelépe myšlená.
