V Německu padly první a zřejmě také poslední tresty za silvestrovské řádění v ulicích Kolína. Z celkového počtu 1075 podaných trestních oznámení, zhusta za sexuální obtěžování, se před soud dostala tři a to za krádeže.
Sexuální obtěžování, či napadení, které podaným trestním oznámením dominovalo, se před soud nedostalo a zřejmě už také nedostane. Ostatně na to už také reagoval nový kolínský policejní šéf Jürgen Mathies, když prohlásil, že většina útoků zůstane nepotrestána. A hned také vyjmenoval objektivní důvody, proč tomu tak je. Takže si to shrňme: po bezprecentních útocích na veřejnosti, dokonce za asistence policie (ne že by policie se sama zúčastnila trestních činů, ale měla je přímo před nosem), kdy byly ženy osahávány, napadány, pronásledovány, vysvlékány a okrádány, se před soud dostali tři pachatelé a to ještě za drobné krádeže. Ne za loupež, ale za drobnou krádež! Soud je tedy musel posuzovat v rámci trestních sazeb pro tento trestný čin. A proto tedy padly ,,pouze'' podmínky.
To je zhruba celý výsledek policejní práce na případu, který způsobil v Německu doslova zemětřesení v názorech politiků a změnil pohled, nejen Němců, na současnou imigrační politiku EU. Případ, který odhalil i další paralely, jako je cenzura, politicky korektní zamlčování skutečností, či paralýzu společnosti a její rozeštvávání na dva nesmiřitelné tábory ,,vítačů'' a ,,xenofobů'',kteří se nenávidí do kostí morku, aniž by si dokázali vzájemně zargumentovat své důvody.
Policie pracovala pod velkým tlakem ze všech stran, v ovzduší oboustranné hysterie. V situaci, kdy spousta Němců ztratila důvěru v její funkci a kompetentnost. O tom svědčí zakládání domobran, viz např. v Düsseldorfu. Nehledě na to, že útoky pokračovaly i po silvestru a to v celém Německu. A pokračují dodnes (např. poslední útok v Kielu).
Přesto je výsledek policejní práce dosti mizerný. Opět dává prostor pro spekulace, zda byla vůbec vůle, zejména ta politická, případy vyšetřit. Zda byla ochota a odvaha skutky pravdivě pojmenovat a podle toho též odsoudit v duchu stávajících zákonů. Či snad, že bylo vyšetřováno v duchu ,,délky natažené paže''. A zejména, ve světle postupu policie při vyšetřování skutků útoků proti imigrantům, při zásazích na demonstracích tábora ,,xenofobů'', zůstává určitá pachuť po dělení společnosti na ty co mohou téměř vše a ty co nemohou téměř nic.
Kolín tedy ani pár měsíců poté nepřinesl odpověď na nic z toho, na co se ptali vyděšení němečtí voliči: byly to ojedinělé excesy, nebo je to stav, na který si musíme zvyknout? Spíše to vypadá na to druhé, bohužel.
