Jak vlastně chceme bránit naše "evropské hodnoty", kterými se teď zaklínáme v souvislosti s uprchlickou vlnou? Jak se ubránit a přitom se neunavit?
Jeden čas jsem jezdil služebně na Českomoravskou vrchovinu. Projížděl jsem tehdy přes Červenou Řečici. Vždycky jsem se zde zastavil, abych si, alespoň zvenku, prohlédl místní renesanční zámek. Už v té době byl v katastrofálním stavu, probořené střechy a padající omítka bylo ještě to nejmenší. Zámek statečně chátral, za všeobecného přispění celé společnosti.
Chátrání začalo bezpochyby za bolševika, zámek byl majetkem nás všech a vlastně nikoho, zcela správně vyvlastněný tmářské cíkrvi. Po listopadu zase na něj dopadla neviditelná ruka tržní ekonomiky a zadarmo ho získal typický polistopadový podnikatel s neuskutečnitelným bysnysplánem a hlavně bez peněz. Chátrání tedy pokračovalo vesele dál, protože i onen „podnikatel“ vyrostl v socialistické morálce a co bylo zadarmo bylo potřeba vydojit, vysát a zdevastovat. V tom se vůbec nelišil od předchozích bolševických majitelů. K postupné devastaci pak přispěli i polistopadoví politici, kteří navrácení majetku jeho právoplatným majitelům natahovali možná co nejdéle. Také vyrostli většinou v bývalém socialistickém Československu a ačkoli se zaštiťovali odkazem všeho možného, zůstalo v nich buranství minulého režimu.
V souvislosti s nebývalou imigrační vlnou z muslimských zemí do Evropy se rádi zaštiťujeme našimi evropskými hodnotami a výzvou k jejich obraně proti nezvaným návštěvníkům. Voláme po odkazu našich předků i po křesťanských základech naší evropské společnosti. Ze všeho nejvíc však mlátíme prázdnou slámu a pindáme nesmysly. Co je vlastně pro nás ta mantra „evropských hodnot na křesťanském základu?“
V nedávno uveřejněném rozhovoru uvedl rakouský kardinál Christoph Schönborn, že má pochopení pro to, že muslimové chtějí islamizovat Evropu. Mluvil o tom, že sami vlastní rukou přispíváme k šíření islámu na úkor křesťanství. A to je právě jen pověstný trefený hřebíček na palici. Řveme něco o evropských hodnotách, ale co to pro nás znamenají? Plný nákupák v neděli dopoledne? Narvaná lednička před svátky? SUV před barákem, luxusní dovolená, značkové hadry (ušité v nějaké hodně chudé zemičce malými dětmi), iphone v kabelce, hromadění prachů a párty ve stylu elit?
Domáháme se obrany našich hodnot. OK, co pro to uděláme? Tak třeba přestaneme blokovat majetek církve, aby měla dost prostředků na udržení stávajících kostelů, dost peněz aby se mohla stát atraktivní pro mladé lidi, kteří by mohli rozšířit její vyprazdňující se základnu. Aby, jako základní nositelka křesťanských hodnot mohla čelit islamizaci Evropy. Nebo zapomeneme na vlastní pohodlí a pořídíme si děti. Ne jedno, ne dvě, ale třeba tři. Ať je nás víc. Nebo nebudeme skandovat, když po nás stát bude chtít víc peněz, aby mohl ty naše „hodnoty“ lépe bránit. Nebo budeme chodit k volbám, aby jsme v čele správy státu měli ty, které tam chceme. Nebo nebudeme koukat na církev jen jako na bandu homosexuálních úchyláků, ale budeme ji alespoň podporovat, když už nejsme sami věřící. A možná by stačilo začít se zajímat, co to ty „evropské hodnoty a odkaz našich křesťanských předků“ jsou. A začít se podle nich chovat.
Zámek v Červnené Řečici patří ke kulturnímu odkazu našich předků. Tomu odkazu, který hodláme tak plameně bránit proti uprchlíkům. Tak to Bůh s námi. Jestli tedy ještě nějaký bude.
