Fucking Poseidón!
Dojeli jsme do klidnější části zálivu, kryté z jedné strany horami. Bouře zmizela stejně rychle jako přišla. Mraky se rozestoupily, slunce prosvítá skrz tmavě modrý oceán a naší náladu . Sedíme na přídi paluby nyní zakotvené lodi a sledujeme pruty na jejichž konci bojují dvě malé ryby o život. San Miguel odehnal všechny obavy stejně jako černé mraky a ani nám nevadí, že ryby neberou.
„S tátou jsme jezdili na žraloky, v malý bárce, skoro každý víkend a jednou jsme ho fakt viděli. Chtěl se nám dostat na palubu a musel jsem ho mlátit do hlavy veslem, aby nepřevrátil celou loď.“ Poslouchám Pakyho vyprávění a užívám si tenhle vyjímečný kolorit událostí, které mě dovedly až sem, do mrazivého Atlantiku na jihu Portugalska. „Vždycky jsme něco chyili, táta byl skvělej rybář, mel harpuny, ocelový sítě. Máma mu pořád opakovala, že už ryby jíst nechce, ale on stejně každý ráno vyjížděl na moře a vracel se až večer. Nikdy nechtěl pracovat pro někoho jinýho víš, pro nějakou firmu.“
Poslouchám Pascualovo vyprávění a občas si připijeme. „Al Poseidón!“ O jeho tátovi už jsem slyšel spoustu příběhů. Prý ho všechno naučil, tak jako teď učí on mě. Vytáhneme pruty a přehodíme na jiné místo, ale o ryby tu stejně vůbec nejde.
Nemám žádnou víru, ale věřím ve svojí intuici a právě tady funguje naplno. Všechno tady do sebe zapadá. Zvuk o sebe se tříštících vln, křik racků, kymácející se loď a .. to hlasité ticho. Nevím, co mě k moři pořád tak táhne, ale je to volání které nejde neslyšet.Daleké přístavy, těžká dřina a železná kotva. Rum je klišé, ale alkohol určitě. Slaný vzduch smíchaný s vůní benzínu, vítr ve vlasech a svoboda. Nevím, čím jsem byl v minulém životě, ale středoevropan určitě ne.
Slunce se přemístilo k západu a Pascual, narozdíl ode mě zkušený námořník, rozhoduje, že bysme se měli vydat zpátky. Vytahuji kotvu zatímco on spustí plachty a staví se ke kormidlu. Nyní je kormidelník on. Držím otěže a vykláním se abych vyrovnal loď, která se pomalu rozjíždí směrem zpět do rybářské vesnice, kam mě přivedla – jako už tolikrát – úplná náhoda. Vítr napíná plachty, plujeme teď po větru a nemusíme ani kličkovat. Občas mi vlna zmáčí záda a Pascual se mi vysměje. „Vamonos!“, zvolá španělsky a zvedne ruku zaťatou v pěst.
Trvá to asi hodinu. Otěže už mi těžknou v rukou a mám co dělat, abych ráhno udržel rovně. Dopádlujeme do přístavu a přivážeme loď ke břehu. Rád pozoruji Pascuala při práci. Snažím se všechno naučit, ale jeho ruce mají za sebou dvě desítky let života na moři. Pevný uzel uváže rychleji než stihnu pochopit jak to udělal a tak mi vše ukazuje znova. Mluví dobře anglicky, ale většinou používá španělštinu, naschvál, abych mu špatně nerozuměl. To mi vadí a tak mu nadávám. On se směje a začne mi nadávat taky, prý že se mám vrátit do střední Evropy.
Zajistíme loď, schováme plachty a vyndáme zásoby, co jsme vezli sebou. K molu přichází Ana, Pascualova přítelkyně, která by klidně padla za Pocahontas. Už z dálky je poznat, že je naštvaná a křičí, kde jsme byli tak dlouho. Měla strach, když udeřila bouře. Paky se jen směje a vyzvedne jí vysoko do vzduchu. Beru síť, pruty ajdeme ke skromnému domovu daleko od domova.
Je večer. Sedíme v místní hospodě, kterou tvoří jedna místnost přistavená k domu zdejšího rybáře. Jsou tu snad všichni chlapi z vesnice, přibližně dvacet lidí. Je středa, ale tady na tom nezáleží. Nevím to jistě, ale myslím, že zaměstnaný tak jak to známe, tu není vůbec nikdo. Většinou staří, větrem ošlehaní námořníci. Všichni mají zarudlé obličeje a o holení se tu nikdo nestará. Z rádia hrají tesklivé portugalské písně a dělíme se o podlouhlou rybu jména, které neznám. Nikdo se mě neptá, odkud jsem, nejspíš proto, že se ke mě nikdo nechová jako k cizincovi a já jsem za to vděčný. Nikdo se mě vlastně neptá vůbec na nic, jen mi podali rybu. A kořalku.
Pascual se zvedl a líčí naše dnešní dobrodružství. Rozeznávám pouze slova „moře“, „vítr“ a „smrt“. Nevím, co říká, ale mám podezření, že z našeho dnešního dobrodružství udělal biblickou tragédii. Máchá rukama a najednou se všichni začnou smát. Asi řekl něco o mně. „Když táta chytil nějakou rybu a máma jí nechtěla, taky jí nechal chlapům v hospodě“, řekne mi anglicky a já vím, že anglicky mluví jen když nechce aby Ana rozuměla. Vypadá bezstarostně. Ne všechno je ale tak, jak se na první pohled zdá a tenhle fakt mi z hlavy vyžene i ty Portugalské tóny od okolních stolů. Vím od Any, že Pascual nikdy svého otce nepoznal. Odešel od jeho matky když byl Pascualovi rok. V osmnácti se Paky s matkou přestěhoval do Španělska a teď žije s Anou tady. Jeho domov je všude, kde je moře a kde po něm nikdo nebude moc chtít.
Přemýšlím, proč si pořád vymýšlí příběhy o svém otci a jeslti si myslí, že jsem neviděl film čelisti. Každý si své démony asi nosíme sebou, ať už ve střední evropě nebo tady u chladného atlantiku. Tóny utichají, nevím, kolik je hodin, ale asi nebude dlouho do půlnoci. Pascual se kymácí ze strany na stranu. Postaví se na židli, zvedne kořalku nad hlavu a vyzve okolí s hlasitým „Al Poseidón!“, načež spadne pod stůl. On rozumí moři a já zase kořalce, což nemůže unést a tak každý večer vypadá nějak takhle. Chytám ho kolem ramen a vedu domů k Aně.
Stoupáme na malý kopec a moře se rozprostírá za námi. Měsíc nám svítí na cestu a ticho ruší jen Pascualovo mumlání něčeho v Portugalštině. Doma ho hodím na postel.
„Gracias, hermano“, vydá ze sebe s velkým usílím.
„Teď se jdu vyspat s Anou, vole“, odpovím česky.
„Que“? Zamumlá.
„Nada, hombre, duerme“, odpovím a zavírám za sebou dveře.
Jdu ven a sedám na kamenný schod před dveře. Otevřu si poslední San Miguel a přemýšlím. O lidech, o štěští, o neštěstí. Všechno je nakonec jen příběh. Někdy dobrý, někdy špatný. I Pascualův otec je jen příběh. Pokud exisituje pro něj, existuje i pro mě. Připíjím na něj; Al poseidón! Pozoruji odraz měsíce na hladině oceánu. Měsíc, jako všichni, má očividně také dvě tváře.
Petr Holoubek
Jak se (ne)nechat pojistit u T-Mobile
Tento "článek" vznikl hlavně jako výsledek rozhořčení nad jednání korporace s jednotlivcem. Nehledejte v něm žádné literární kvality.
Petr Holoubek
500 slov - Přeludy
"A pak jsem pět let nenapsal vůbec nic." řekl Jiří Hlásek, známý jako Krchovský, na jednom z jeho autorských čtení.
Petr Holoubek
Kafíčka a dorty
Zabředl jsem. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale můj život dostal řád a pravidla. Pohybuju se nikoliv z kontinentu na kontinent ale z periferie do centra a zase zpátky, pevně podle pracovní doby.
Petr Holoubek
500 slov - Ztracený ráj
K většině kostelů v podhůří, odkud pocházím, vedou schody. Staré, kamenné schody, široké a ne moc vysoké, aby po nich nebylo těžké vystoupat – k bohu.
Petr Holoubek
Bůh není
S touhle jednoduchou myšlenkou trávím páteční večer. Je asi deset hodin, před dvěma hodinami jsem přivezl dědu z hospody a zbytek rodiny si ještě užívá života. I za mě.
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
Fico se cítí lépe. Komunikuje s činiteli, informují ho o dění v zemi
Slovenský premiér Robert Fico se cítí lépe. Uvedla to v sobotu odpoledne nemocnice v Banské...
Češi staromilci. Digitální podpis půlka nevyužívá, raději tisknou, ukazuje studie
Starý dobrý papír a propiska, vyplývá z průzkumů společnosti Ipsos ohledně Čechů a elektronického...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Policie odvolala pátrání po chlapci z Chomutovska, podařilo se ho najít
Policie odvolala pátrání po pohřešovaném dvanáctiletém chlapci z Chomutovska. Díky poznatkům od...
Pronájem bytu 1+1, 44 m2, Praha, ul. Jihovýchodní II
Jihovýchodní II, Praha 4 - Záběhlice
11 000 Kč/měsíc
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 777x
https://www.facebook.com/500slov