500 slov - Nemocný Bukowski
Že je konec s těmi večírky končícími východem slunce, že můžete zrušit permanentku do posilovny a kopačky pověsit na hřebík. Po dvou týdnech co jste nemohli normálně jíst natož vstát z postele nešlo nečekat, že něco není v pořádku, ale na tohle jste připraveni nebyli. Na to se připravit ani nedá.
Za pět let v Praze jsem vystřídal pět různých bydlišť, někdy i dvě do roka. Z prvopočáteční neinformovanosti jsem přetrpěl dva měsíce na posteli umístěné příhodně v kuchyni na Černém Mostě. Pak přišlo bydlení s akademickým malířem na špinavém Smíchově, k jakémukoliv žití nevhodné Václavské náměstí a byt uprostřed Žižkovských barů. Poslední rok trávím na vodácké Výtoni, z kuchyně vidím věžě Vyšehradu a z otevřeného okna sem doléha hluk lidí bavících se na Náplavce. O jedno patro pod bytem se nachází nejmenovaná kavárna.
Je jasné, že něco skončilo. Rozhodčí v bílém plášti vytáhl červenou kartu a proti tomu se protestovat nedá. Snad je to i trochu ironie, že mám na pěti různých místech inkoustem vepsané do kůže odkazy mrtvých básníků a je to zrovna srdce – ten ústřední nástroj všech romanopisců – co mě zradí. Budu se snažit nebýt patetický, ale občas se tomu asi neubráním.
Říká se to všude, ale když se dozvíte takovou zprávu, začnete přemýšlet jinak. Vaše očekávání od života se zkrátí přibližně o čtyřicet let a trvá průměrně dlouhou chvíli, než si to všechno sedne. Po čase se to trochu zlepší. První týden byl nejhorší. Ležel jsem na gauči neschopen pohybu, usrkával životadárnou vodu a z otevřeného okna poslouchal zvuky bavících se lidí v kavárně o patro níže. Záviděl jsem jim každou zdravou buňku života. Za posledních pár dní jsem snědl jen lichý počet banánů a ty těstoviny amatriciana co dělají v kavárně jsou tak dobré! A já na ně teď ani nemám chuť! Chci tu jen ležet, být spokojený, protože v téhle poloze se nedusím a nemuset nic říkat.
Vše je najednou svaté. Vyjít schody k Vyšehradu a opřít se o jeden ze starých dubů se jeví jako maximální cíl v horizontu dvou týdnů. Všechny ty věci, kterých si zdravý člověk neváží. Procházka u vody. Možnost jít si jen tak sednout na kafe a pozorovat lidi okolo. A zrovna já, člověk společenský! Já, kdo nevydržel ani ve všední den sedět doma, známý v nespočet kavárnách, štamgast ve většině dobrých podniků a známý v pražských hospodách. Jak mi chybí ta svoboda opilosti, ten pocit, kdy se svět zmenší z planety na hospodu a vše na chvíli utichne. Už je to měsíc a půl.
Hrozné! Naříkám tu nad povrchními věcmi, když okolo sebe vidím spoustu lidí trpících daleko více. Dříve jsem ty zprávy nevnímal, teď už ano. Čtu dialog s dámou trpící nemocí ALS jež i na vozíku překládá Maďarské texty. Věděli jste, že každý týden přibudou 3 noví vozíčkáři? To jsou teprv lidé, co si zaslouží soucit. Nakonec i pan Gross se obrátil na víru. Rozumím tomu. Těm věžím, co slibují opravdovou naději – třeba ne opravdovou, ale jinou, než je odhad na recyklovatelném papíře.
Po čase se vše trochu zlepší, hrany se otupí. Zase můžu chodit mezi lidi a přestal jsem si vážit toho, že schody k Vyšehradu vyjdu kdy chci. Pořád se ale nemůžu zbavit pocitu, že to vše přišlo trochu moc brzy (není to tak snad se vším?). Svobodu ukrytou na dně sklenice ještě nechám nějakou dobu spát. Můj život byl jako jízda na horské dráze. Asi je na čase přejít na labutě.
Moje denní radosti teď vypadají jinak. Člověk má najednou tolik času, když nepije. A těch peněz! Seděl jsem na dekadentním nádraží Florenc a čekal na spoj. Přišel ke mě starší pán a začal vyprávět jednu z těch příhod jak ho někdo obral o peníze a nemá na cestu. Než jeho příběh jsem zkoumal to, jak vypadá. Na bezdomovce byl moc čistý, s pěknými hodinkami, upravený a s cestovní taškou. Zašlé oči, špatné zuby, trochu trhané pohyby. Alkohol se na něm bezpochyby v minulosti hodně podepsal. Vyprávěl o jisté ženě v Jihlavě za kterou musí dojet. Prý je úžasná a je zamilovaný. V šedesáti letech! A ještě o ní mluvil jako o své „ženské“, což je výraz, kterému neodolám. Vypadal šťastně a bezstarostně, jak to dokáží jen lidé, co nic nemají. Dal jsem mu tři stovky na jídlo a cestu. Hned šel k telefoní budce, aby jí dal vědět, že přijede. Nečekal jsem, že je někdy dostanu zpět, ale jeho další slova mě překvapila. Vytáhl si z tašky notes, tužku a chtěl moje číslo, aby mě pozval na svatbu. Takovou svatbu si rozhodně nenechám ujít.
Asi jsem se v něm trochu zhlédl. Vydělávám na můj věk dost slušné peníze, ale hýřivostí končím v dluzích. Karty, kostky, když jde o peníze a skleničku, nemůžu chybět. Zdraví si nevážím, letám z maléru do maléru a vzhlížím se v minulosti. I on byl podle mě trochu takový. Starý, sám, chudý, používající v 21. Století telefonní budky a papírové notesy, ale hlavně, věčně zamilovaný. Ne do ženy, ale do života.
Petr Holoubek
500 slov - Bruneta odnaproti
"Mám jí oslovit nebo ne?", říkám si. Vím, že je to filmové teď nebo nikdy. Žádná další šance už nebude.
Petr Holoubek
500 Slov - Obyčejné šílenství
Jsme ve standardní letové výšce, přibližně deset tisíc kilometrů ve vzduchu. Z malého obdélníkového okna je vidět pouze modrá obloha a hory hluboko pod trupem letadla.
Petr Holoubek
500 slov - Korejka, starej Ford a Americký hranice
Nemám holku, jen zpáteční let za dva měsíce, čtyřicet tisíc na účtu, pár ideálů a nedostatek zodpovědnosti. Prakticky nikdo neví, kde jsem. Smartphone nemám, stejně jako pojištění na auto či svoji osobu.
Petr Holoubek
Kluk potkal holku
Probudil jsem se a otočil se na záda. Oči mě pálily z předešlé protancované noci, ale zaznamenal jsem černou šmouhu na levé ruce. Zaostřil jsem, usmál se a vše se mi najednou vybavilo.
Petr Holoubek
Něco začíná, něco končí
Snih zmizel rychleji než si na něj lidé stihli začít stěžovat a než se nadějeme naděje, bude pryč i jaro. Čas běží, dopředu, nikoliv zpět, ale pořád tak nějak dokola. Listy narostou, zbarví se, uschnou a opadají, jen aby na nový rok zase narostly. Budeme chvíli chodit na koupaliště a nakupovat zlevněné oblečení na zimu, která dorazí ve chvíli, kdy se lidem přejí nesnesitelná vedra. Vše v přírodě obíhá v dokonalém kruhu obrození a zániku, ale proč to vůbec nedává smysl?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
OBRAZEM: Prahou prošel majálesový průvod. Masky kritizovaly Beka a bydlení
Součástí oslav 1. máje byl ve středu studentský majálesový průvod, který vyrazil z pražské Kampy a...
„Mami, ve zdech je příšera,“ tvrdila holčička. Dům ovládlo 60 tisíc včel
V domě rodiny Classových v Severní Karolíně číhalo po několik měsíců opravdu nečekané překvapení....
Silný vítr komplikuje dopravu. Z Havlíčkova Brodu nejezdí vlaky na dvou tratích
Silný vítr potrápil hlavně řidiče na Pardubicku. Z důvodu pádu několika stromů museli policisté...
V O2 areně prochází voda magnetickou rezonancí. Zlepší led pro MS v hokeji
Organizátoři se připravují na mistrovství světa v ledním hokeji, nedávno instalovali unikátní...
Prodej pozemku 946 m2 Palackého, Dašice
Palackého, Dašice, okres Pardubice
3 599 000 Kč
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 974x
https://www.facebook.com/500slov