Už nějakou dobu se v západním světě mluví o krizi mužství. Chlap jakoby dnes nebyl potřeba. Vypít flašku whiskey a poprat se o ženskou na baru už není cool. Právo silnějšího nějak přestává platit. "Write drunk, edit sober", říkal prý Hemingway. Tak to zkusíme.
Pro pochopení tohoto a dalších článků doporučuji přečíst si dřívejší článek 500 slov – Prolog: http://petrholoubek.blog.idnes.cz/c/438062/500-Slov-Prolog.html Pokud nechcete hned vrátit peníze, můžete taky dát like mý stránce, abyste denně věděli o novym článku: https://www.facebook.com/500slov
Přestěhování z podhorské vesnice o stopadesáti obyvatelích do Prahy toho pro mě hodně změnilo. Musel jsem se přizpůsobit; znám svojí velikost obleku, při pozdravu líbám na obě tváře a bez zaváhání rozlišuji espresso a lungo.
Říká se, že největší chlapcův vzor je jeho otec. Otci to dnes mají těžké; děti je vidí většinou akorát při odchodu do práce, kde sedí v kravatě u počítače. Dříve otcové učili děti kdy je správná doba zasít a kdy sklidit, jak usušit dřevo a jak postavit dům. Kdo to dnes ví? Děti umí s elektronikou líp než starší generace, v tomto směru jim máme málo co nabídnout.
Je to už pár let. Přišel jsem domů, v pokročilé hodině, a našel tátu jak pil v kuchyni. Sedl jsem si k němu a měli jsme rozhovor, kterých za život moc nepamatuji. Táta toho obecně moc nenamluví. Celé dny tráví na poli a věty zkracuje do konstatování. Nestěžuje si. Vstává každý den v pět ráno a dělá to, co umí nejlépe. Nikdy jsem ho neslyšel si stěžovat. Ten večer mi v melancholii způsobené alkoholem řekl stejnou věc, kterou mu kdysi řekl jeho otec.
„Nebudu tu věčně. Život není jednoduchej, peníze ti nikdo sám od sebe nedá. Je mi už.. pětapadesát. Kdo ví, co bude zejtra. Musím tě vzít do lesa a ukázat ti, kde sou naše pozemky. Aby si to věděl. Stejně jako mě vzal táta do lesa a ukázal to mě. Až tu nebudu, bude to tvoje a bude na tobě, aby ses o to postaral.“
Obešel semnou kus kraje a ukázal hranice, kde jsou naše pole, kde začíná a končí náš les. Nikdy předtím jsme spolu takhle nemluvili. Cítil jsem zvláštní odpovědnost a snažil si všechno zapamatovat. Jindy mě učil lovit ryby, stáhnout králíka z kůže, přebrodit řeku nebo rozdělat oheň. Aniž to věděl nebo chtěl, naučil mě mnohem víc - i když jsem od něj nakonec slyšel, ať se odstěhuju.
Přijde mi, že dnešní doba postrádá opravdové věci. Máme na vše hromadu elektroniky, domácího vybavení, ale nic, z čeho bychom se mohli opravdu radovat. Bez cizí pomoci nic nedokážeme.Všechno v životě k nám přijde s návodem z Ikei, user friendly.
Zamilováváme se na každém rohu, opouštíme, podvádíme a vrážíme si dýky do zad. Opíjíme se z nudy a požíváme zakázané látky jen abychom cítili něco; cokoliv opravdového, protože život sám o sobě už nám přijde moc fádní. Co znamená, že globální bestseller je prvoplánový pornografický brak pro neuspokojené ženy? Vzali jsme literaturu – vznešené umění slov a jejich spojení, které přetrvávají staletí – a udělali s ní to samé, co Christian s hlavní postavou. Jsme hédonisté – opíjeni krátkými požitky, půlhodinovou jízdou ve Ferrari a Armanim ve výprodeji.
Jsem rád, že se rodiče nikdy nerozvedli a přes všechny neshody a komplikace zůstali spolu. Že jsem mohl mít ten vzor, ke kterému vzhlížet a který mi ukázal, že existuje svět za hranicí virtuálního světa, účetnictví a moderní civilizace. Že vím, kde začíná a končí můj les.
