Výzva k rezignaci vedení ČSBS pánů Vodičky a Andrese.

Nedávno se objevily velmi podivné informace o vedení Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS). Předseda ČSBS Vodička a místopředseda ÚV Andres nejen lhali o své minulosti, ale také se na ně provalilo, že jsou notoričtí dlužníci.

Tyto skutečnosti, které dotyční pánové přiznávají, vrhají úplně jiné světlo na podezření o machinacích s nemovitostmi ve vlastnictví ČSBS.  Zde uvádím skutečnosti kauzy, které se na tyto pány už provalily.

1. Podivné nevýhodné prodeje nemovitosti ČSBS pod cenou.
2. Aféra s vyloučením členů ČSBS kritizujících vedení. A následné vystoupení části členů, veteránů a pamětníků hrůz druhé světové války, jejichž jménem ČSBS vystupuje.
3. Zatajené členství předsedy Vodičky v KSČ a v pomocné stráži VB v osmdesátých letech.
4. Zatajená minulost místopředsedy Andrese v komunistické armádní kontrarozvědce a jeho spolupráce s StB.
5. Zatajené dluhy obou pánů Vodičky a Andrese ze společného podnikání, které nijak moc nesplácejí. Jejich neplácené dluhy se tím moc neliší od krádeže.

ČSBS žije také ze státních peněz, je to klasická neziskovka. Nechat rozhodovat takové nečestné lidi jako Vodička o příspěvku státu na činnost ČSBS ve výši 9 mil. Kč ročně je velký hazard. I proto už ministr obrany požádal o kontrolu hospodaření ČSBS.

Co se ještě musí najít v minulosti těchto pánů, aby se začali stydět za své činy a rezignovali na své funkce?  Mohou takoví lidé stát v čele organizace sdružující hrdiny a oběti druhé světové války?  Lze v morálce tak klesnout, že lhaní, zatajování informací a nesplácení dluhů považují tito pánové za normální?  Je to komunistickou ideologií, kterou jsou tito pánové prosáklí, nebo jejich pokřivenou morálkou?  

Proto žádám pana Vodičku a Andrese aby odstoupili ze svých funkcí a rezignovali na své členství v ČSBS.  Jestli se mnou souhlasíte, pak prosím pošlete své stanovisko nebo tento text na ČSBS '[e-mail]'

Tito pánové nemají morální kredit k veřejnému zastupování hrdinů a obětí druhé světové války. Ničení odkazu těchto mnohdy přestárlých a často bezmocných lidí je velmi hanebné.   Na nás ostatních je, jestli tuto hanebnost dopustíme, nebo ne.