Výlet k našim jižním sousedům, do Rakouska.

Využil jsem pozvání kamarádů a připojil se k jejich skupince, která si naplánovala výlet do Rakouska. V plánu bylo navštívit Vídeň a Neziderské jezero,  obojí v kombinaci  in line brusle a kola.

Společně s Makim jsme se domluvili na odjezdu o den dříve s  tím, že navštívíme vyhlášenou vinařskou oblast Kamptal , městečko Langenlois  a na kole projezdíme místní vinice s nezbytnou ochutnávkou   vynikajícího ryslingu v malebných heurige. Okolo šesté odpolední jsme dojeli na místo, které jsem vytipoval, jako vhodné pro přespání, ale je vzdálené asi dva kilometry od centra, u místní plovárny a to se nám zdálo strategicky špatně, takže jsem  karavan otočili směrem k centru obce.

A protože Maki nakupuje víno od místních vinařů a zná Langenlois dokonale, bylo pro něj snadné mě navigovat až do samého vinařského centra, do úzké uličky, plné hospůdek. Horší to již bylo s její průjezdností. Asi v polovině jsem zjistil, že dál bych projel jen v případě, že bych ulomil obě zrcátka, tím pádem jsem se musel poprat s několik set metrů dlouhým couváním a nakonec zaparkovat na nedalekém parkovišti u Kremser srt.

Rychle jsme vyndali kola, sjeli dolů na náměstí k první hospodě a ochutnali jeden vzoreček z místní nabídky TOP vín. Posíleni a namotivováni, jsme se vydali k rozhledně, na protější kopec Heiligenstein, kde jsou ty nejlepší vinice z okolí.

Při návratu ke karavanu nešlo nezastavit v heurige nad Zörbingen , trochu se posílit dobrotami z místní kuchyně, zapít luxusním vínem. Trocha očisty a vyrážíme na večerní test místních vín. K našemu velkému překvapení, byly všechny hospůdky zavřené, až na jednu, která měla sice na dveřích nápis zavřeno, ale uvnitř  se svítilo. Po našem významném podupávání a pokašlávání, vyšel ven pan domácí, podotýkám, že lehce unavený a poznal ve mně toho nešťastníka, který se tu před pár hodinami projížděl tam a zpět  po pěší zóně karavanem. Takže jsme měli vyhráno!  Pozval nás dál a pohostil. Během večera jsme se dozvěděli, že je to místní policista a ten den slavil narozeniny. Večer končil až k ránu.

Po nezbytné ranní kávě jsme ve čtvrtek ráno odjeli do Vídně , kde připojit se k ostatním, kteří na nás již čekali v kempu Neue Donau . Neztráceli jsme čas, vzali in line brusle a vyrazili na nedaleký ostrov Donauinsel , který je otevřen pouze pro pěší a vede přes něj mnoho kilometrů cyklostezek, s ideálním povrchem i pro in line brusle. Počasí nám zatím přálo a my si užívali krásný den s občasnou zastávkou na pivo. Asi po dvaceti kilometrech, jsme se vrátili do kempu a museli vyřešit, co dál.

Jasné bylo jen to, že pojedeme na kolech. Ale kam? Do centra se nám v tom horkém dni nechtělo, ale naštěstí  jsme s sebou měli someliéra  Makiho, který přišel na nápad,  jet do vídeňských vinic. Já jsem do té doby ani netušil, že bezprostředně na okraji velkoměsta jsou kopce poseté vinou révou  o rozloze téměř 700 ha. Bylo rozhodnuto, jedeme.

Až k patě vinic jsme se dostali téměř bez problémů, ale kde najít nějaké heurige, byl už značný problém. Asi po hodinovém bloudění mezi vinicemi, jsme natrefili na domorodce, který nás poslal směrem vzhůru, do kopce, kde prý najdeme všeho dostatek a navíc je to jen deset minut. Ovšem neřekl, že autem!  My se v pekelném vedru šplhali do příšerného kopce téměř půl hodiny. Nicméně jsme hospůdku našli a po zásluze se odměnili. A protože nám vyhládlo, na zpáteční cestě jsme si v hospůdce u řeky, dali obrovskou porci grilovaných žeber a s plnými žaludky, padesáti  kilometry v nohou, se vydali zpět do kempu .

Ač se mělo počasí zásadně kazit, páteční ráno tomu neodpovídalo a my s nadějí, že nám počasí vydrží i nadále, vyrazili do Burgenlandu k Neziderskému jezeru, do města Rust a ubytovali se v  Storchencamp Rust. Po příjezdu jsme vybalili kola a vyjeli podél jezera do maďarské Šoproně . Ale ještě před tím byla na hranicích malá zastávka u stánku, kde jsme ochutnali Kékfrankos. A protože nás obsluhoval opravdu statný chlapík s ještě urostlejší manželkou, po zbytek výpravy se pro stánek vžil název  „U Tlusťocha „ .V Šoproni  musíš ochutnat halazsle a víno, to bylo splněno a na cestě zpět nás ještě čekal stánek U Tlusťocha .

Přijeli jsme opravdu na poslední chvíli, pan domácí již zavíral, rychle jsme nakoupili víno na večer, hodinku poseděli a vydali se zpět do kempu. Ovšem naše vinařská čest nám nedala a ještě jsme museli zajet do Rustu na malou ochutnávku. Ale to už bylo opravdu vše a chvíli po tom nás čekalo grilování, popíjení kékfrankos  a hodnocení zážitků z ujetých 50 ti km.

I v sobotu ráno bylo pěkné počasí, proto byl v plánu delší výlet a to okolo celé severní části jezera. Z Rustu  na trajekt  do Mörbische  a po dvaceti minutách plavby,  jsme přes Illmitz  přijeli k ptačí rezervaci Lange Lacke , kde skvěle vaří, což jsme odzkoušeli v praxi. S plnými žaludky  nás čekala cesta do mekky místního vinařství, do města Gols .

Pár sklenek skvělého chardonnay a byl tu čas návratu. Jen jsme dorazili do kempu, spustil se prudký déšť a zahnal nás do stanů a karavanu. Díky ujetým 95 km, jsme usnuli poměrně rychle a někteří z nás se nestihli ani osprchovat.

Bohužel déšť urputně bušil do střechy karavanu až do nedělního rána a ani po snídani neustával. Na kolo to nebylo a jen tak lenošit se mi také nechtělo. Rychle jsem tedy naházel věci do karavanu a vyrazil domů. Měli jsme opravdu štěstí, že se studená vlna opozdila o dva dny a my si výletu užili opravdu dosyta.