Podzimní Hinterstoder - NP Kalkalpen.

Cílem podzimního výjezdu party karavanistů, se stal náš oblíbený Hinterstoder, který je naší zimní lyžařskou základnou, ale ještě nikdy jsme městečko a okolí nenavštívili bez lyží. 

Takže jsem oprášil několik, z minula připravených tipů na výlety po okolních kopcích a mohlo se vyrazit. Celou cestu prší a těžko se chce uvěřit předpovědi počasí, která od čtvrtka až do neděle, slibuje zcela jasnou oblohu a vysoké teploty. No uvidíme. 

DEN PRVNÍ - čtvrtek

Ve čtvrtek ráno pohledem z okna vidím, že nás zahaluje mlha a jediná možnost, jak se dostat na slunce je, vyjet nebo vyšlapat na nějaký okolní kopec.Volíme ten, na kterém v zimně lyžujeme a dokonale ho známe, takže to měla být na rozjezd dobrá volba. 

V info centru si bereme mapu a zjišťujeme, že před pár dny uzavřeli lanovky a nahoře jsou všechny hospody zavřené. Co teď?  Nedá se nic dělat, musíme nahoru do mezistanice vyšlapat a podle času se rozhodneme, zda půjdeme dál nebo ne.

Stoupat  začínáme hned z ostra u dolní stanice lanovky a cesta vzhůru nám trvá tři hodiny. Odměnou nám je modré nebe a k našemu překvapení i otevřená hospoda Lögerhütte .

V ní ochotný majitel, takže kombinace sluníčka, ochoty obsluhy a piva v nás umocnila pocit z krásného dne. Je fajn, když někoho práce baví, jeho energie na nás přeskočila jako blesk. 

Čas je relativně dobrý, ale ne natolik, abychom pokračovali dál k Schafkögel 1.990 m, jak bylo v plánu. Vyběhnu spolu s ostatními chlapy alespoň k jezeru Hutterersee udělat pár fotek a vracíme se zpět ke skupině, která se poctivě vyhřívá na sluníčku.

Čeká nás ještě zpáteční sestup, proto se loučíme s majitelem hospody a vydáváme se zpět ke karavanům. Byli jsme na nohou celý den, ale plán nám moc nevyšel. Zítra na to půjdeme od lesa.

DEN DRUHÝ - pátek

Ráno se probouzíme do jasné oblohy a čeké nás opět parádní den. Vzhledem k tomu, že jsme včera došli jen do poloviny naplánovaného výletu, rozhodujeme se pro stejný kopec, ale tentokrát jsme  chytřejší a vyjíždíme do mezistanice karavany. 

Tím šetříme spoustu času a je reálné, že se podíváme co nejblíže k vrcholu hory Schafkögel 1.990 m . Parkujeme, balíme batohy a stoupáme vzhůru po šotolině, která nás dovádí postupně k jezeru Hutterersee  a k vrcholové vyhlídce .

Zde se před námi rozprostírá v plné kráse celý horský masiv, včetně obou vrcholů Großer a Kleiner Priel , na který se chystáme následující den. Ale dnes nás ještě čeká výšlap k vrcholu Schafkögel . Cesta k němu vede malou stezkou a musíme zdolávat i těžší pasáže. Nicméně to stojí za to. 

Po návratu k chatě Lögerhütte, se trochu posilujeme a klábosíme s majitelem hospody, který kvůli nám dokonce nechal přeložit jídelní lístek do češtiny. Maličkost, která potěší, stejně tak i panák, kterým nás pan domácí obdaroval při odchodu.

Dobrá nálada z celého dne, nás neopouští ani večer, navíc grilování a popíjení dobrých vín, je přeci krásný závěr dne.

DEN TŘETÍ - sobota

Za cíl sobotního výšlapu, jsme si zvolili Kleiner Priel 2.136 m. Čeká nás opravdu ostré stoupání a předešlé výlety byly ve srovnání s dneškem jako školní výlet. 

Asi 3 km jdeme po komfortní cestě, ale potom to začíná. Nastupujeme kolmo ke kopci a nepřetržitě stoupáme prudce vzhůru. Po cestě jsme postupně ztratili pár kamarádů, kteří nenašli morál k dalšímu stoupání a vrátili se dolů. Proto nás na první výhledy šplhá jen pět.

A dál k vrcholu jen tři. Je nádherné počasí a bezvadná viditelnost, po cestě je na co koukat, i když cesta je stále obtížnější a nebezpečnější, alespoň z mého pohledu nezkušeného horala.  

Cesta nás dovádí až k patě posledního a náročného stoupání k vrcholu, kde se kocháme nádhernými výhledy. Cestu k samotnému vrcholu odhadujeme na další hodinu a to už jsme mimo čas.

Je již čtvrtá hodina odpoledne a čeká nás ještě sestup. Neradi, ale musíme se otočit a začít sestupovat dolů. I přes to, že je konec října, celou dobu výstupu jdeme  v krátkých rukávech a je téměř letní počasí, neskutečné a současně nádherné. Vše klaplo a my se v podvečer vracíme ke karavanům.

Je krásný večer, vyndaváme stoly, židle, popíjíme pivo a víno, zkrátka pohodový podvečer. Když v tom se k nám blíží nějaký mladý muž. Už před tím jsme ho zaregistrovali a věděli, že za námi parkuje s dodávkou a je to jeden z partičky paraglaidistů, kteří spí v autech na parkovišti. Přišel ke stolu, představil se, vyndal na stůl pár piv a začíná si s námi povídat. Max, tak se jmenoval a je to bombarďák! Je  bezprostřední, vypráví o tom jak jezdí na kole, létá s křídlem, chodí po horách.

Jeho angličtina je dobrá, vlastně hodně dobrá, proto mám honičku mu stačit v konverzaci. I když se zvětšujícím se počtem vypitých piv se neuvěřitelně zlepšuji. Když byl Max v nejlepším, napadlo ho, že má už dost a chce jít spát do auta ( asi 200 m zaparkovaného za námi ),  jenže se mu nechtělo jít samotnému, takže vytáčí číslo svých kamarádů, kteří dosud byli zalezlí v zaparkovaných autech a objednává si "odvoz" . Za chvíli u stolu stojí dalších pět šílenců a na stole nové lahve vína. Slušnej mejdan!  Stačila chvilka a i s ostatními se přátelíme a přijímáme jejich pozvání k ohni, který mají rozdělaný kousek za auty. K našemu velkému překvapení mají zázemí u kolegy, kterého jsme do té doby měli za lesního dělníka. Má totiž velkou zelenou "maringotku",  zapřaženou za oranžový náklaďák, tudíž dokonalé maskování. Vyklubal se z něj borec z Linze, který v přívěsu trvale žije a je to, jak jinak , paraglaidista.

Večer se neskutečně rozjel a my získáváme nové kamarády, od kterých máme mimochodem slíbené i tandemové lety. A jak skončil Max?  Šel do toho naplno!  Jeho slovní zásoba anglických slovíček se s blížící půlnocí smrskla na jediné co používal, než usnul na zemi - fuck you. 

Nedělní mysl byla trochu zastřená, ale zážitků máme na rozdávání.