Maříž, Česká Kanada

Kraj okolo Slavonic nám učaroval svoji podmanivou krásou, téměř opuštěná místa, architektura i historie, to vše nabízí příhraniční oblas České Kanady.

Podzim je v plném proudu, stromy halí své koruny do syté palety barev a příroda se pomalu ukládá k zimnímu spánku. Ne tak my karavanisté, pro nás sice končí letní sezóna, ale začíná ta zimní, lyžařská. Dříve, než přezbrojíme karavan do zimního hávu a první vločky pokryjí promrzlou zem, vyrážíme na jih, do malebné vísky Maříž. Díky laskavému svolení majitele keramické dílny, ak.mal. Kryštofa Trubáčka, můžeme svoje karavany parkovat bezprostředně vedle hospody a mít tak vše jako na dlani.

Osud pana Trubáčka zavál do těchto krajin hned po revoluci v roce 1991, kdy do tehdy zcela zdevastované obce Maříž, přenesl rukodělnou výrobu keramiky. I my se chystáme vytvořit nějaké hrnky, ale to až zítra. Páteční večer zasvěcujeme povídání o letních dovolených a všemožných příhodách, s ní spojených. A aby to bylo autentické, Milan, který strávil měsíc v Řecku, přivezl místní červené víno, které teď v sychravém večeru působí jako balzám na duši. Kromě vnitřního tepla, je zapotřebí i to obyčejné a tak hostům topím, co to jen jde. A mám na to nového pomocníka, naftové topení webasto, kterým zvyšuji komfort v kabině karavanu a testuji, co dokáže. Je to skvělý pomocník!
Ráno je přímo magické, po okolních lukách se líně povaluje mlha, z lesů stoupá bílý opar a slunce nesměle vykukuje z poza oblaků. Jak romantické! Zvlášť, když se na to mohu koukat oknem z postele, přikrytý teplou dekou. Po snídani se teple oblékáme a jdeme na malou túru do nedalekých Slavonic. Hned za Maříží je nádherný, ale zanedbaný park, v jehož lůně se skrývají polorozpadlé ruiny místního zámku, který byl ve své době honosným sídlem. 

Po odsunu německého obyvatelstva a postavení železné opony, zámek obývala rudá armáda (a náležitě ničila) a poté sloužil jako sklad, až do úplného zničení. I sama obec Maříž si prošla útrpným životem, který započala komunistická diktatura, svojí prodlouženou vojenskou rukou a vesnici srovnala se zemí, aby mohla lépe střežit naše hranice. Touláme se po lesích i polích, chvíli v Čechách, chvíli v Rakousku, být to před 20 lety, už bychom asi bručeli v nějaké vyšetřovací vazbě. Člověk rychle zapomíná.

A co napsat ke Slavonicím? Renesanční město, se spoustou historických památek i podzemním systémem ze 13 století. Návštěvník se tu rozhodně nebude nudit. My se jen tak bezcílně procházíme po městě, ale počasí není na dlouhé bloudění, takže spěcháme zpět do Maříže.

Zde je nám již veseleji, sedíme ve vyhřáté keramické dílně a snažíme se na hrnčířském kruhu vytvořit něco, co se bude alespoň vzdáleně podobat hrnku. Někomu se daří více, jinému méně, ale všichni jsme spokojeni. Navštívit Českou Kanadu a vynechat hrad Landštejn? To nejde. Proto hned po snídani vyrážíme vstříc nejvýznamnější románské památce ve střední Evropě.

Krátká prohlídka hradu a okolí je tím posledním, co se nám vešlo do tohoto víkendového programu. Bohužel.

Vzpomínka na podzim 2010