Slávie jako memento

Fandit Slávii nebylo vždy snadné. Často jsme si od příznivců Sparty vyslechli nejednu jadrnou narážku. Dnešní fotbalová Slávie ovšem píše úplně jiný příběh. A bohužel v něm fotbal nehraje hlavní roli.

Úcta k tradici a respekt k fair play i mimo hřiště vzaly za své. Nelze se divit skalním fanouškům, že chtějí znát, komu jejich klub vlastně patří, kam se poděly peníze bývalého vlastníka z Anglie a jaká bude budoucnost jejich týmu, který ještě nedávno vyhrál ligu. A bohužel se nelze divit ani tomu, že se někteří fandové šli zeptat poněkud drsným způsobem. Hranice trpělivosti přetekla a zákonitosti davu pak bývají neúprosné.

Kromě Slávie, či jinému klubu, fandíme, alespoň občas, také České republice. A to nejen našim úžasným hokejistům. Byli bychom rádi, kdyby se v ČR hrálo i mimo sport fair play, kdybychom mohli být na naši zemi opravdu hrdi. I my bychom chtěli znát odpovědi na to, komu tento stát vlastně patří, kam se poděly peníze z české cesty privatizace a jaká bude budoucnost naší republiky.

Občanům ČR, podobně jako fandům Slávie, také může přetéct hranice trpělivosti. Zákon o státní službě nemáme ani po dvaceti letech, za to máme anonymní akciové společnosti bez omezení. Firmy, které zde úspěšně podnikají často veleúspěšně daní v daňových rájích. Krom toho příběhů svévole a arogance moci, jakož i nehospodárného nakládání s veřejnými zdroji je již takové množství, že to téměř přestáváme vnímat.

Každá normálně fungující země se snaží hájit své zájmy a při své správě se stará o udržení či zvyšování kvality života svých občanů. Je to úplně elementární role státu. Ne tak u nás. Zase se dělíme na - my a oni. Místo konkrétní osobní odpovědnosti těch, kterým jsme svěřili do rukou správu země, jsme svědky kolektivního alibismu a prvoplánové účelovosti.

Místo civilní, profesionální, férové správy země sledujeme často nedůstojný cirkus nahodilostí a nestoudností. Důsledkem je pak plíživý rozklad institucí, divoká privatizace státní moci a absence nepsaných etických pravidel hry. Jak z toho ven? Pokud nechceme, aby nějací „ultras“ vzali spravedlnost do svých rukou, pak bychom měli jako svobodní občané vyjádřit zřetelně svůj občanský postoj. Řešením přeci nemůže být frontální emigrace elit. Je třeba otevřít veřejnou diskusi na základní témata identity ČR.

V Maďarsku použili nedávno termín národní konzultace. A do otevřené diskuse se zapojili odborníci z mnoha oblastí. Pokud naší výhodou zůstane jenom strategická poloha země a právní eldorádo, pak budeme těžko hledat budoucí pouta ke své vlasti.

Do čeho by měl stát investovat? Jaký je výsledek vlád za posledních 20 let? Jsme solidární k nemohoucím a potřebným? Máme správně nastavená pravidla hry a ctíme je? Umí stát vybrat a spravedlivě alokovat daně? Věříme politické reprezentaci státu? Funguje dostatečně občanská kontrola veřejné moci? Klaďme si tyto a další otázky a hledejme na ně odpovědi bez marketingových politických obezliček. Dokud je ještě čas. Slávie budiž mementem. I nám hrozí pád do třetí ligy.