Odešel Ferdinand Havlík

V pondělí čtvrtého listopadu se rodina, přátelé a známí rozloučili ve Velké obřadní síni Strašnického krematoria s Ferdinandem Havlíkem. Bylo mu 85 let.

Stihl toho za svůj pestrý život opravdu hodně. Klarinetista, hudební aranžér, skladatel, kapelník, dirigent, příležitostný filmový a divadelní herec, spoluzakladatel Divadla Semafor, skvělý vypravěč, laskavý přítel a milovník dobrého humoru.

Byli jsme si v posledních dvaceti letech velmi blízcí. A nebylo to jen stejným příjmením.
U hitů zlaté éry Semaforu jsem jako dítě vyrůstal. To jsem ještě netušil, že ty báječné melodie Jiřího Šlitra aranžoval kapelník Ferda Havlík. U jeho slavné Kytice jsem v sedmdesátých letech dospíval. A v posledním období jsem dozrával u jeho swingové produkce, kterou měl nejraději, ať již v malé komorní sestavě anebo s velkým big bandem. K mým čtyřicátinám mi daroval svou Kytici, vydanou Supraphonem na trojalbu.  A připsal k němu i věnování, v němž mne tituloval svým úhlavním přítelem a „stínovým synem“.

Oplatil jsem mu to po letech toto pondělí, když jsem mu do kondolenční listiny napsal: „Milý Ferdo, díky za všechno.“ Tvůj úhlavní přítel a „stínový syn“ Petr Havlík.

Těsně před narozeninovým koncertem Ferdinanda Havlíka v roce 2003.