Není charisma jako charisma, není lídr jako lídr

Téměř ve všech manažerských a marketingových poučkách se dočtete, že charisma je klíčovým předpokladem k vůdcovství. Jenže samotné velké charisma ještě není automatickou zárukou rozumu či dokonce sociální inteligence.

Charismatický lídr může být klidně neústupným arogantním sobcem a ješitou, na němž může masám imponovat právě ta jeho přehlušující dominance. Skutečný lídr však vůbec nemusí být hřmotným „charismatickým“ náčelníkem.

Dokladem toho je i drtivé vítězství Angely Merkelové v německých parlamentních volbách. Voliči ocenili její dobrou práci. Považují ji za mimořádně kvalitního služebníka daňových poplatníků. Německo má i v těžkých časech dobré výsledky. Je v ekonomickém růstu, má nízkou nezaměstnanost, je silné a sebevědomé. A Angela Merkelová je symbolem této stability a naděje v dobrou perspektivu. Německý volič nehlasoval primárně o EU (o řeckém dluhu či bankovní unii atd.), nýbrž pro Německo. On své premiérce důvěřuje. A dává hlas civilní, trpělivé a pokorné správě země, bez okázalých atributů moci.

Někteří komentátoři tvrdí, že Merkelová také do značné míry vysála agendu svého konkurenta SPD. Asi na tom něco bude. Německá politika se od velkých ideologických střetů posouvá k věcnému řešení problémů. Je tak racionálnější, čitelnější a předvídatelnější. CDU se posouvá do středu zprava a SPD tak činí zleva. A tak se stává čím dál častěji, že se jejich témata potkávají a sbližují.

Němci jsou zvyklí respektovat pravidla. A to není vůbec málo. Je to jejich hlavní komparativní výhoda v mezinárodní konkurenci. Nechtějí riskovat a měnit fungující pravidla. Proto dali hlas stabilitě a prosperitě.
 
Češi mají historicky komplikované vztahy s velkým západním sousedem. To by nám však nemělo bránit v tom se na dnešní Německo dívat bez emocí a předpojatostí. A možná bychom mohli hledat i inspiraci. Minimálně ve formulaci dobrých pravidel a jejich dodržování. To nám totiž chybí ze všeho nejvíce, i proto tendujeme k elastičtějšímu modelu posttotalitního východoevropského chaosu, v němž schází permanentní tlak na kvalitu a i důsledná kontrola veřejná moci. A nezakryjí to ani útoky na Německo, jakožto lídra EU, viz některé domácí reakce na vítězství Angely Merkelové ve volbách. Vyznívají totiž poněkud nedospěle, zbaběle, nesebevědomě a asi i závistivě.