Krize, krize, krize,...

Krize patří mezi velmi frekventovaná slova, čímž ztrácí částečně svůj skutečný obsah. Přidá-li se k tomu adjektivum vládní, pak máme zaručený novinový titulek, který čtenář už ani nevnímá. Respektive bere jej jako status quo s latentní potencí. Holé konstatování faktu. No a?

Krizi definujeme také jako obrat, průlom, moment zřetelné nerovnováhy. V medicíně je to obvykle rozhodující fáze nemoci – náhlý obrat zdravotního stavu k horšímu. V literatuře a dramatu je krize jedna ze základních složek, ve které dochází k vyvrcholení literárního či dramatického děje. Vedle vládní krize máme i krizi hospodářskou, která zasáhla nejen celý svět, ale světe div se – i nás. Přestože nám náš známý mystifikátor ještě nedávno tvrdil pravý opak.

A aby toho nebylo dost, k tomu jsme svědky i krize společenské. Poztrácené hodnoty, zpřetrhané sociální vazby, krize důvěry a odpovědnosti. Najednou se těch krizí nakumulovalo více, než by bylo zdrávo. Staré neplatí, současnému nevěříme a budoucího se obáváme. Jak z toho ven? Vládní krize je přeci zažehnána. Radek John se přesune z „kachlikárny“ do „strakovky“ a jede se dál. Hlavně rozpočtově odpovědně a proti korupčně.

Co si z toho má jedinec vybrat? Pravda je ještě více relativní. Lépe už bylo. Zažíváme lesk i bídu demokracie ve všech odstínech. Ztráta iluzí je následována ztrátou naděje, a to je mnohem horší. Silní, odolní, zdraví, odpovědní jedinci mohou tvořit silnou, odolnou, zdravou a odpovědnou společnost. Obráceně to fungovat nebude. Receptem může být jedině návrat k starému dobrému rozumu a k tradičním hodnotám.

Člověk musí být imunní vůči všem atakům všech krizí a jakoby krizí. Jinak by mohl skončit jako hrdina filmu Volný pád, který svou osobní krizi řešil velmi svérázným způsobem. Nuže, naši milí a stateční vládcové, velmi naléhavě Vás žádám, abyste slovo krize používali velmi opatrně a vzácně. Neunavujte nás jeho častým výskytem vždy, když vám nepadnou vaše čísla v ruletě anebo se jen špatně vyspíte. Ve vašem případě nejde ani tak o jednotlivou vládní krizi, ale o trvalou krizi vládnutí. Pokud bylo vašim úmyslem přesvědčit veřejnost i o svých neschopnostech a nemravnostech, pak se vám to podařilo velmi přesvědčivě. Češi vydrží hodně, ale jednou za čas…