Je lépe něco se ctí ztratit, než s hanbou získat

Vážení a milí anonymní glosátoři,některé Vaše reakce nejsou neočekávané. Jsou totiž stále stejné.  Ale budiž, opakování je matkou moudrosti. Pro případnou objektivitu Vám doporučuji si přečíst mé starší texty. Včetně těch, které jsem publikoval již v roce 1992. Více najdete i v mých čtyřech knihách.

S Václavem Klausem (a ODS) jsem ukončil spolupráci v prosinci 1992. Pochopil jsem, že nemohu a nechci patřit do světa, který jej začal obklopovat a měl na něj významný vliv. Byli v něm lidé jako Čermák, Kovarčík a mnozí další, známí i neznámí. Pochopil jsem tehdy poprvé také to, že rozhodující vliv mají lidé ze zákulisí onoho jeviště. Přiznávám, že jsem byl po listopadu 1989 dosti naivní, a chtěl jsem věřit tomu, že nová generace politiků bude hájit především zájem země, kterou reprezentuje a spravuje.

Podílel jsem se na zrodu politické scény jako mluvčí OF a později jako volební manažer, ne jako ideolog a tvůrce legislativy. Nebyl jsem ani ve vládě a ani v parlamentu. Vybudoval jsem a řídil organizační strukturu a odborné zázemí ODS. Velmi tvrdě jsem vystupoval proti všem prvním pokusům o zneužití stranické příslušnosti v osobní prospěch.

Nebyl jsem oblíbencem mocichtivých náhlých zbohatlíků. Své postoje jsem i tehdy vyjadřoval otevřeně a veřejně. Činil jsem tak vždy a činím tak i dnes. Nemám se za co stydět.  Neměl jsem však své dnešní zkušenosti, neměl jsem historický odstup od převratných událostí a neměl jsem všechny informace, které mám v současnosti.

A zdaleka nejde jen o Klause, ale o všechny, kteří těm svým Faustům podepsali ty své trvalé úpisy a vydali jim nejen své duše, ale i naši zemi. Já jsem dobrovolně odešel od prostřeného stolu, v době, kdy jsem si skoro mohl prstem ukázat na téměř libovolnou porci koláče. Odmítl jsem to. Moje vlastní identita a nezávislost není a nikdy nebyla na prodej. A tudíž nejsem, a nikdy jsem nebyl, na těch zákulisních partičkách vztahově a ani jinak závislý. A současný pan prezident žije pro mne v úplně jiném vesmíru. On nekritizuje, on vlastně již jen provokuje a rozděluje společnost na své lokaje a nepřátele. Stal se mimo jiné i obětí svého ega a my s ním. O dalších jeho možných motivacích lze docela úspěšně spekulovat.

Mé texty nejsou produktem nějaké líbivé konjunkturální vlny, nýbrž výsledkem trvalého postoje. Nevzdoruji proto, abych vždy a za každou cenu tzv. vyhrál, ale hlavně proto, abych se nedal a nenechal semlít. A navíc platí, že je lépe něco se ctí ztratit, než s hanbou získat. I proto naše volební alternativa Občané.cz (www.obcanecz.cz) neuspěla ve volbách v r. 2010. Nemohla. Neměli jsme, a nemohli jsme mít, za zády Janouška s Hrdličkou, či podporu Bakaly, Hávy, Chrenka, Romana nebo Kellnera aj., a tudíž taky České televize, průzkumnických agentur atd. I tak jsem pyšný na to, že jsme dokázali postavit kandidátky ve všech volebních krajích. Poznal jsem spoustu kvalitních osobností, které se vzepřely mocenské většině.

V minulém roce jsem inicioval Výzvu občanského vzdoru Neo2011 (www.neo2011.cz), ke které se přihlásilo téměř 15 tisíc lidí, a to bez mediální a reklamní podpory. Komunikuji s mnoha neparlamentními subjekty, občanskými iniciativami, zástupci různých profesních a zájmových skupin atd. Nesedím se založenýma rukama jako pouhý blogující kverulant. Mýlíte se někteří i v tom, že jde v naší zemi nyní o nějaký zásadní ideologický konflikt. To je jen předvolební marketingová identifikace. Na tento opakující se trik té byznysově-politické galérce opravdu, ale opravdu neskočím. K tomuto poznání mi stačí pouze otevřené zdroje. Mnohem důležitější jsou osobní životní postoje a zásady, tedy základní hodnotová navigace. Jde o respektování práva a pořádku, o úctu k rodině atd. Jednoduše řečeno – slušný člověk nepáchá neslušné věci. Je nejvyšší čas, aby se ti slušní spojili. Ti neslušní se proti nim spolčili již dávno.