Díky za každé nové ráno
Absurditu té doby vystihuje jeden skutečný příběh. Někdy v polovině 70-tých let se spolužačka mé sestry, čerstvá absolventka gymnázia, zamilovala do mladého Itala. Stalo se tak na nějaké sportovní akci. Asi po roce se Ital rozhodl, že své milé navrhne sňatek a odveze si ji do Turína. Otec mladíka byl vysoce postavený manažer ve společnosti Fiat. Poprvé přijel se svým synem do Československa, aby osobně poznal rodiče své snachy. Když přejeli hranice z Rakouska, tak je nastávající nevěsta provázela krajinou. Budoucí tchán si prohlížel také sloupy u cesty a různé vývěsní štíty. Na každém druhém z nich byl nápis XV. sjezd KSČ. Když to viděl asi už po padesáté, tak mu to nedalo a zeptal se: „Co je to za firmu ta XV.sjezd KSČ? To musí být velmi úspěšná firma, když má tolik peněz na takovou reklamu“.
Mluvíme-li o době nesvobody, pak je podle mého třeba rozlišovat padesátá léta a dobu normalizace. V té první fázi šlo skutečně o život, o brutální likvidaci elit. Výsledkem pak byla vláda podprůměru průměrným. Klíčové slovo té doby byl strach. Scházela motivace k plnohodnotné seberealizaci. Náš svět byl jasně rozdělen na my a oni. Přesto i v době nesvobody Vám nikdo nemůže vzít Vaše svobodné rozhodnutí říci ne.
V normalizačních letech to ovšem znamenalo žití bez posledního modelu embéčka a dovolené ROH v Bulharsku. Dělat kariéru bylo vždy něco za něco. Mělo to pak za následek různé formy společenské i osobní schizofrenie. A navíc – téměř v každé rodině byl alespoň jeden komunista a alespoň jeden politický vězeň nebo emigrant. S nadsázkou se říkalo, že vy nás budete jako platit a my budeme jako dělat.
V době dospívaní, v 70-tých letech, bylo pro mne osobně nejdůležitější rodinné zázemí. Vyrůstal jsem obklopen skvělými knihami, vzpomínkami dědy, strýce, skvělou hudbou a vůbec inspirujícím prostředím. Poslouchali jsme se starším bráchou každý večer Hlas Ameriky a pak Werichovo Fimfárum. Postupně jsem si vytvářel svůj kvalitní mikrosvět, který neměl s oficiální propagandou vůbec nic společného. Neúčastnil jsem se té nekonečné oslavy průměru a pokrytectví.
Později jsem patřil mezi ty 3% nevoličů. Ostatních 97% oprávněných voličů volilo jednotnou kandidátku Národní fronty. Skoro každý čtvrtek jsme se potkávali před knihkupectvím, když náhodou vyšel třeba Hrabal nebo Kerouac, ale i Vysockij a řada dalších. Se stejnými lidmi jsme se potkávali ve filmovém klubu. Hltali jsme všechny filmy Antonioniho, Felliniho, Woodyho Allena, Bergmana, Kazana, … a taky české filmy z šedesátých let.
Mnozí z nás se pak přidali k Jazzové sekci. Střetávali jsme se na Pražských jazzových dnech nebo na úžasných koncertech v Bratislavě či v Polsku (dokud tam nebyl vyhlášen výjimečný stav v r. 1981). Znali jsme zpaměti hlášky z Osvobozeného divadla, ze Semaforu, půjčovali jsme si knížky Kainara, Hraběte, Gelnera, Seiferta a taky všechny tzv. indexové knihy. Poslouchali jsme Zappu, Doors, Jethro Tull, Led Zeppelin, Dylana, Cohena atd. I díky tomu jsme se vídávali na burzách desek. Ti nejšťastnější z nás pak měli ve své knihovně největší skvost – modrou knížku. Těšili jsme se na každé nové album Deža Ursínyho. Viděli jsme se na koncertech Vladimíra Merty či Vladimíra Mišíka. Nejlépe to vystihl v jedné písni šprýmař Petr Lutka, který zpíval : „Máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás“.
Tvořili jsme neformální pospolitost spřízněných duší. Byl nám společný osud, minoritní volba a sázka na kvalitu v záplavě nekvalitní šedi. Většina z nás byla zařazena do kategorie nepřítel socialismu. Našli se i tací, kteří nás bohužel chodili pak práskat a někteří i za peníze. To bylo na té době opravdu nejhnusnější. Já osobně jsem se to dozvěděl až v polovině devadesátých let. Všichni v té zkoušce charakteru neobstáli. Je to smutné, ale je to tak. Absurdní doba generuje i absurdní příběhy.
Chodili jsme i na skvělá divadla – na Činoherák, na Polívku, na Ypsilonku a jiné. Díky tomu všemu mi nepřipadal ten můj normalizační věk hnusně prázdný. I když jsme neměli ani mobily ani počítače. O to více jsme chodili po horách a pořádali různé sportovní sešlosti. V listopadu 1989 mi bylo něco přes 30. Záhy jsem pochopil, že bohužel každá doba otevírá prostor různým bezpáteřním darebákům. Ti, kteří v tom uměli chodit tehdy, v tom často zase dobře bruslí i teď. Tehdy jsme vlastně moc nemohli. Nemohli jsme svobodně cestovat, často i studovat, veřejně se vyjadřovat, svobodně se seberealizovat atd., ale taky jsme toho moc nemuseli, pokud jsme nechtěli dělat ty jejich kariéry. Dnes už můžeme. Zároveň platí, že ani dnešní svobodná možnost není samozřejmostí. I dnes bychom měli umět říkat nejen ano, ale i ne, abychom zase nepodlehli pocitům bezmoci a strachu. Jinými slovy, jsou situace, v nichž když můžeš, pak musíš. Díky za každé nové ráno. Platilo to tehdy a platí to i dnes, přes všechny zásadní rozdíly. Osobní priority si tvoří každý z nás, v každé době.
Petr Havlík
Vítejte v Babišlandu
Představte si, že sedíte ve své honosné vile v Průhonicích. Jsou vánoce 2008. A říkáte si, že to nebyl špatný rok. Zdá se, že investice do politiky nemusí být nevýhodná.
Petr Havlík
Většina si to tak přeje, takže je to pravda!
Je těžké, skoro až nemožné, se vyznat v tom dnešním komplikovaném a nesrozumitelném světě. V té nekonečné spleti různých zájmů, her a mystifikací. Kdo je kdo? Co je co? A co je vlastně pravda? A co je to vlastně ta pravda?
Petr Havlík
Časy se u nás mění od roku 2013
Ano, časy se u nás mění systematicky a to dosti důkladně od roku 2013. V tomto roce se stal prezidentem republiky Miloš Zeman a nejsilnějším mužem české vlády Andrej Babiš.
Petr Havlík
The Times They Are A-Changin
Trump není šálek mého čaje, ale řada voličů volila proti Hillary, která byla zcela tragická. Američané volili proti přehnané korektnosti, proti asymetrické globalizaci.
Petr Havlík
Společně sdílená národní identita – 3. část
Na jaře loňského roku jsem uveřejnil svou dvoudílnou úvahu na téma naší společně sdílené národní identity, kterou v těchto dnech umístil do své nabídky také jeden z výrazných internetových portálů.
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
VIDEO: Seniorku sledoval z obchodu až domů. Policie hledá zloděje v kšiltovce
O peněženku se skoro sedmi tisíci korunami přišla seniorka, která se vracela z nákupu v obchodním...
Na Jihlavsku ráno zemřel po nárazu do stromu řidič auta
Řidič osobního auta zemřel ráno při nehodě mezi obcemi Kamenice a Pavlínov na Jihlavsku. Vyjel mimo...
Do Česka se vrací bouřky a lijáky. Hrozí i to, že se zvednou hladiny řek
Přímý přenos Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) v sobotu v poledne vydal výstrahu před bouřkami, které mohou...
Prezident Pellegrini nastoupil do úřadu. Složil slib před národem
Vítěz dubnových prezidentských voleb na Slovensku Peter Pellegrini se ujal úřadu. Inaugurace začala...
Pronájem bytu 3+1 - 71,9 m2, Svatobořice-Mistřín
Vrbátky, Svatobořice-Mistřín - Svatobořice, okres Hodonín
16 000 Kč/měsíc
- Počet článků 239
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1731x