Okurková sezóna má své zákonitosti. Konzumenti informací mají pauzu. Rozmarné léto vybízí k jiným tématům, než je například nudná a dokonce odpudivá politika.
Česká televize – nákladná továrna na iluze i deziluze – překvapila v polovině července hned dvakrát. A to když v pořadu Reportéři odvysílala, mimo jiné, poměrně důkladnou analýzu o impériu Agrofert. Diváci tak mohli vidět zajímavá čísla o počtu firem v holdingu, o dotacích, o veřejných zakázkách a také o střetu zájmů. Majitel to komentoval svým svérázným způsobem, jazykem, který připomíná naši slovanskou pospolitost.
O dva dny později tatáž televize vzpomínala na slavný projev Miloše Jakeše v JZD Červený Hrádek z léta 1989.
Tak mne napadlo, že jsme za těch 25 let udělali opravdu obrovský krok někam. Ale kam vlastně?
Důležitý je prý neohrožený boj s matrixem. Kumulace moci a vlivu? Ale kdepak. To se jen tak mluví a píše. A to opatrně a potichu, aby to náhodou někdo neviděl a neslyšel. Nikdy nevíte, zda se něco někam nevrtne.
S němým úžasem sledujeme zákulisní dohody na mocné ose Andrej Babiš – Miloš Zeman – Pavel Zeman – Petr Kellner a Radek Pokorný. Zdá se Vám to přehnané? Tandem Babiš – M. Zeman má hluboké kořeny. Babiš byl vždy velmi zadobře krom jiných s Grégrem či Pecinou (ale i s Grossem či Langerem aj.). Na hřišti, na němž hraje již 20 let.
Čekají nás pravděpodobně pragmatické posuny směrem k ruským a čínským investicím, včetně dnešních státních a polostátních firem. A to vše za asistence normalizační kontroly nad státní správou a justicí. Impérium si srazí úvěrové zatížení a nastolí ten „pravý ráj“! Občas se vytáhnou nějací králíci z klobouku. Jednoho z nich imperiální média našich oligarchů utlučou a z jiného udělají nového hrdinu. To podle potřeby a objednávky. Léto budiž pochváleno.
