Fráze „Proč Američani můžou a Rusové ne?“ se stala otčenášem posledních dnů, kterým se obhajuje agresivní chování ruské armády na Krymu. Jde samozřejmě o snahu Ruska dostat se do role světového četníka. Rusko říká, že když Amerika může bombardovat Irák a obsazovat Afghánistán, tak oni také mohou. „Proč my bychom nemohli bombardovat, zabíjet a znásilňovat? Proč my nemůžeme vnucovat svůj světonázor“? Je zbytečné vysvětlovat, že Ukrajina není Afghánistán. Je zbytečné vysvětlovat, že Michail Saakašvili není Sadám Husajn. „Proč Rusko nemůže“?
Poslední události na Ukrajině přesvědčily celý svět, že putinský režim, formovaný 14 let pomocí revizionistické ideologie návratu k někdejší velikosti Ruska, se vehementně snaží uvrhnout svět do stavu „studené války“. Obtížný důsledek tohoto návratu spočívá v tom, že svět se za posledních 23 let, od rozpadu SSSR, silně změnil, ale Rusko nikoliv. Hlavní konflikt se přitom odehrává v hlavách ideologů ruské vlády, kteří dovedli revizionistické nálady ve své zemi k plnému absurdu. Dnes máme co dočinění se skutečným politickým monstrem – postmodernistickým mixem „ochranitelské“ neoimperiální ideologie s elementy ruského nacismu a sovětskou sebejistotou „práva silnějšího“. Nyní jsme svědky exportu tohoto chimérického kremlovského úpadku za hranice Ruské federace.
Proto já, jako Čech dlouhodobě žijící na Ukrajině, jejíž výsostné území válcují ruské obrněné transportéry a udupávají vojáci v zelených maskáčích, když slyším od zpěváků ruské revize refrén „Proč Američané mohou a my ne“?, nevyhnutelně začnu mluvit o hodnotách. Dobře obeznámený se všemi plusy a mínusy toho, co světu přináší USA a neustále kritizují Rusové, tedy s neo-liberálním světovým pořádkem se v odpovědi ptám: Co světu přináší Rusko? Jakou hodnotu má jeho dnešní mise? Včetně jeho mise v zemích bývalého SSSR a na Ukrajině především?
Takže, řeč je o Putinově „ruském pořádku“ a hodnotách „ruského světa“, které jsou na export a které Ukrajina a celý svět nejen že nepotřebuje, ale dokonce jsou nežádoucí.
Hlavní problém tkví v tom, že od samotného počátku vládnutí Putina, které bylo důsledkem selhání jelcinovské demokracie a liberalizace devadesátých let, se Rusko ocitlo v prekérní situaci. Co dělat dál? Jak sloučit fantomovou sovětskou identitu milionů Rusů a jak ji skloubit s realitou? Jak zachovat integritu obrovského území a dát lidu pocit stability? A v tu dobu se v Rusku nenašlo nic jiného, než návrat ke starému dobrému ruskému imperiálnímu šovinismu. „Rusko vstává z kolen!“, řekl Putin a začal budovat vládní strukturu.
Nejdřív bylo třeba najít nepřítele. Protože „proč Američané mohou a Rusové ne?“. A nepřátelé se našli. Nejdřív Čečenci, poté Gruzínci, homosexuálové, Židé, Ukrajinci... Samozřejmě se to vše odehrávalo v doprovodu západofobie, která je Rusům historicky blízká. V ruštině se objevilo nové slovo PINDOSI (hanlivě Amíci). Řada nepřátel, kteří oblehli nepropustnou a hrdou pevnost „široké ruské duše“, je natolik dlouhá, že na každou výzvu současného světa lze lehce najít pohodlnou a efektivní fobii. Režim Putina se před světem uzavřel pomocí uceleného systému psychologických komplexů a výmyslů.
Propagandistická mašinérie, vytvořená pro tyto účely, dokázala zdánlivě nemožné. Za 14 let se Putinovi a jeho nejbližšímu okolí podařilo realizovat fantastický experiment: navrátit se v mentálním režimu do dob studené války, totální nejistoty a extrémní nesnášenlivosti. Den vítězství 9. května se stal nejen hlavním státním svátkem, ale i poslední baštou ruství. A co říct o povrchně pozlaceném pravoslaví, které shodně s dávnou byzantskou tradicí symbiózy se světskou mocí, upevnilo státní ideologii xenofobní paranoie. Ruské pravoslaví se stalo zvláštním druhem víry, která nahradila sovětský „Kodex budovatele komunismu“. Společně s ním vytlačení na okraj jakýchkoliv projevů jiného smýšlení a nesouhlasu s generální linií vlády vytvořily zatuchlou atmosféru podezření a strachu. Pod rouškou národa, který porazil nacismus, byl stvořen reálný fašistický režim. „Fašisté budoucnosti sebe sami budou označovat za antifašisty“ řekl kdysi Churchill a přesně toto přirovnání ideálně sedí na současné Rusko.
Spolu s návratem do stavu ideologických druhohor probíhala čistka politického pole. V současném ruském parlamentu není žádná politická síla, která by mohla představovat alternativu k tomu chimérickému „stávání z kolen“. Veškerá otevřenost, reformátorství a reálná modernizace byly zahnány do temného kouta a byly nahrazeny krutým nátlakem, kralováním Gazpromu a oligarchických kruhů a anekdotickým pokusem vytvořit ve Skolkově vlastní Silicon Valley. Tvůrci tohoto režimu současně prodávali Evropě ropu a plyn, nakupovali anglické fotbalové kluby, budovali na Západě sídla, své děti posílali studovat na západní univerzity a posílali na účty v daňových rájích miliardy dolarů svých úspor. Takovým způsobem byl vytvořen schizofrenický systém, ve kterém se národu podsouvaly staré mýty a obavy a vládní moc se postupně a dost specifickým způsobem integrovala do západního světa.
Pokrytectví Putinova režimu spočívá v totálním vykrádání přírodních zdrojů výměnou za dávno vyžvýkanou ideologickou žvýkačku. Miliardy dolarů výměnou za iluzi a paramnézii pro svůj chudý a podvedený národ. A právě v takové podobě současné Rusko došlo do stavu dnešní krymské krize, přičemž šikovně využilo situaci v revoluční Ukrajině k naplnění své revizionistické ambice. A když Putin, tento sběratel ruských zemí, hovoří o „ruských zájmech“, má na mysli především naprostou neúctu ke světovému řádu, který se ustanovil po roce 1991.
Celých těch 14 let se Rusko snažilo stát jakousi Antiamerikou. Ale na rozdíl od USA, které podle mnohých zaujaly roli světového četníka, žádná z hodnot, které vyznává ruské vedení a velká část televizní propagandou opojené populace, v sobě neobsahuje ani zrnko přitažlivosti. Svět nepotřebuje od Ruska nic než plyn, ropu a hliník, protože Rusko nemůže nabídnout žádné jiné hodnoty. Stejně tak Ukrajina, která poslední čtyři roky byla zcela kontrolovaná Kremlem, nepotřebuje tenhle projekt jménem "Rusko". Rusko nemá ani demokracii, ani přitažlivý model hospodářského růstu, ani příkladný projekt občanské společnosti. Jestliže v 50.-80. letech SSSR aspoň nesl postkoloniálním národům ideje socializmu, pak dnešní Rusko - to je nulová hodnota, absurdní antihodnota, prázdná mytologická bublina, vyzbrojená jadernými raketami a propagandistickou mašinerií, kterou korunuje oblíbený kvítek putinského informačního absurdu, televizní stanice "Russia Today". Nic moc dobrého, produktivního ani přitažlivého. Pouze právo silnějšího, informační války, propaganda a totální korupce.
Dnešní Rusko je zemí kolapsu, triumfu pokrytectví, celkovým nesouladem mezi teorií a praxí a nositel nebezpečí nejen pro nejbližší sousedy, které podle příkladu Ruské pravoslavné církve považuje za své kanonické území, ale pro celý svět. Matrjoška s jadernými zbraněmi – prázdná a prohnilá uvnitř. Protože dnes okupuje Krym a zítra jako kdysi může vtrhnout do Polska nebo Finska. Protože dnes Třetí říše, která během několika dní zpustošila všechny možné mezinárodní dohody, kvete v Rusku a již začala vycházet za jeho hranice. Stejně jako Hitler v roce 1938.
A právě proto Rusko nemůže!
Autor žije na Ukrajině.
