K následujícím událostem došlo na příkaz nebo s účastí církevních úřadů a jsou to činy spáchané ve jménu křesťanství, přičemž tento výčet není ani z daleka kompletní….
Pohané starověku
Ve chvíli, kdy bylo křesťanství v roce 315 oficiálné povoleno, začaly v římské říši prakticky okamžitě náboženské čistky a ničení všeho pohanského včetně významných starověkých chrámů: Aesculapius – Oltář v Aegaea, Afrodita – Chrám Kalvárie, Aphaka v Libanonu, Heliopolis atd. Pohanští kněží byli bezlítostně pobíjeni. Až do 6. Století byly zabity tisíce pohanských věřících. Na druhou stranu byli křesťanští kněží jako Arethus nebo Cyril z Heliopolisu ctěni a bohatě odměňováni. Proslavili se přitom vyvražďováním přívrženců původních náboženství a židů. Od roku 356 hrozil za vykonávání pohanského kultu trest smrti.
Křesťanský císař Theodosius (480 až 450) nechal povraždit děti, které si hrály s pozůstatky pohanských soch. Ale podle křesťanských kronikářů jen „úzkostlivě dodržoval křesťanské doktríny“.
Na začátku 4. století byl filozof Sopatros popraven sťatím na popud křesťanských kněží.
V roce 425 byla v tehdejším světě proslavená filozofka Hypatie Alexandrijská brutálním způsobem zavražděna (vůdčí osobností mezi jejími vrahy byl kazatel Petr) a její tělo bylo vhozeno do záchodu.
V 6. století byli pohané zbaveni svých lidských i zákonných práv.
Mise
V roce 782 nechal Karel Veliký stít hlavu 4 500 Sasům, protože odmítli konvertovat na křesťanství.
27. května 1234 byli v severo německé vesnici Stedinger křižáky zmasakrováni místní zemědělci protože odmítli déle nést daňovou zátěž, která na ně byla naložena. V tomto masakru přišlo o život 5 500 – 11 000 mužů, žen a dětí. Jejich farmy byly následně zabrané zbožnými katolíky.
V roce 1456 bylo v bitvě u Bělehradu zmasakrováno asi 80 000 Turků.
V 15. století vyplenili křižáci 1019 kostelů a 17 987 vesnic v Polsku. Počet obětí není znám.
V 16. a 17. století „klidní a civilizovaní“ britští vojáci, členové anglikánské církve masakrovali Iry, které považovali za „gaelské divochy (...), iracionální zvířata, která nemají žádnou představu o Bohu nebo o dobrých mravech, žijící společně s dobytkem, ženami a dětmi“. Jeden z nejznámějších vojenských vůdců té doby Humphrey Gilbert (nevlastní bratr sira Waltera Raleigha) nechal uříznout hlavy všech Irů zabitých v jeden den a nařídil jimi po obou stranách lemovat silnici. Dle jeho vlastních slov měly být „hlavy všech těch (a že jich bylo), kteří zemřeli v Daie, odříznuty od těla a měly se válet na zemi ze strany Waie“. Takováto snaha „civilizovat“ Iry ale jen šokovala místní obyvatelstvo, které bylo nuceno hledět na uříznuté hlavy svých mrtvých otců, bratří, dětí (!), příbuzných, přátel... Během tohoto řádění přišlo o život na 10 000 Irů.
Křížové výpravy (1095-1291)
V roce 1095 začala na příkaz papeže Urbana II. první křížová výprava. Sám papež stanul v jejím čele.
Během masakru v Maďarsku v blízkosti měst Wieselburg a Semlin, který proběhl mezi 6. a 24. prosincem 1096, zemřely tisíce lidí. Byli mezi nimi obyčejní křesťané i samotní križáci.
9.9.1096 až 16.9.1096 křižáci při obléhání tureckého města Nikaia zabyli tisíce lidí, včetně dětí, které porcovali a smažili za živa (docházelo k případům kanibalismu). Je zajímavé, jak se o tom píše v české Wikipedii: „V září roku 1096 podniklo několik tisíc francouzských křižáků loupežnou akci až pod hradby mocného města Nikaia, předsunuté bašty turecké moci v Anatolii a sultánova sídelního města. Podařilo se jim Turky překvapit a ačkoliv si netroufli napadnout samotné město, zaútočili na okolní vesnice a dopustili se velkých krutostí na vesničanech”
Na konci léta 1096 se rytíři německého řádu podíleli na dobytí pevnosti Xerigordon.
Dohromady, až do ledna 1098, křižáci dibyli 40 velkých měst a 200 hradů. Počet obětí není znám.
Dne 06.3.1098 byla křižáky dobyta Antiochie s počtem obětí na Turcích 10 000 – 60 000. Výňatek z kroniky Raymond Aguiles uvádí: "Těla těch, kteří zemřeli, byla všude. Bylo jich tolik, že zápach z nich se nedal vydržet. Kdekoliv jste šli, museli jste jít přes mrtvoly”.
28.6.1098 – masakr v Turecku: počet obětí 10 000 včetně žen a dětí. Podle zpráv křesťanských kronikářů katolíci v tureckých táborech nehledali jen bohatou kořist včetně „četných knih, ve kterých byly popsány rouhačské obřady Saracénů a Turků”, ale také „ženy, křehké děti a kojence. Některé zabyli mečem a ostatní nechali udupat svými koňmi. Pole byla plná těl ubohých, která byla roztrhána na kusy”.
To vše ve jménu Boží vůle!
Další zpráva, která se datuje k 11.12.1098 a napsal ji křesťanský kronikář Albert Aquensis, se vztahuje k dobytí města Marra (Maraat k-Numan), při kterém zemřelo více než 1000 lidí a zní, že s cílem zabránit hladovění dobyvatelé jedli hnijící mrtvoly nepřátel křesťanství.
15. 7. 1099 byl dobyt Jeruzalém, ve kterém jen během tohoto jednoho dne zemřelo 60 000 lidí (židů, muslimů, muži, ženy, děti...). Očitý svědek uvedl, že „tam (před Šalamounovým chrámem), byl takový masakr, že se naši lidé po kotníky brodili v krvi nepřítele“. A citujme opět Alberta: „Ženy, které hledaly útočiště v chrámech a budovách, byly probodávány meči. Malé děti, dokonce i kojence, odkopávali mnohdy přímo od prsu matky, nebo z kolébek a vraždili je hozením proti zdi nebo je drtili mezi dveřmi“. Arcibiskup William von Tyros dodává: „Radost a slzy štěstí se zjevily na tvářích našich lidí, kteří se pak odebrali k hrobu našeho Spasitele Ježíše Krista, který vykoupil jejich svaté skutky... Ale nebyl to smutný obraz mrtvých, těla roztrhána na kusy, byl to lichotivý pohled na vítěze od hlavy až k patě nasáklé krví“. Křesťanský kronikář Eckehardt Aura pak napsal, že „strašný zápach mrtvol ovládal celou zemi Palestinu ještě v létě 1100 a není pohana, který by neslyšel o tom masakru“.
První křížová výprava stála přes milion životů: "Díky Bohu!"
12.8.1099 bylo ve jménu Pána Ježíše Krista v bitvě u Ascalonu zabyto 200 000 pohanů.
4.12.1204 - Čtvrtá křížová výprava: křesťanské město Constantinopol bylo vypleněno křižáky. Počet obětí není znám.
Celkem si křížové výpravy ve Svaté zemi, Turecku a Arábii až do pádu Akkon v roce 1291 vyžádaly 20 milionů obětí.
V 15. století se konaly křížové výpravy proti Husitům, při kterých zemřely další tisíce lidí.
V roce 1538 papež Pavel III. vyhlásil křížovou výpravu proti Anglii a všechny Angličany v Římě prohlásil za otroky. Tento akt byl naštěstí zrušen.
V roce 1568 rozhodla španělská inkvizice o zabití 3 000 000 nizozemských (protestanských) povstalců v tehdy španělském Nizozemsku. Mezi 5 a 6 tisíci protestantů španělští vojáci utopili v řece. Podle záznamů to obyvatelé fríského města Emden zjistili, když viděli „řeku přetékající klobouky“.
V roce 1572 nechal papež Pius V. ve Francii popravit 20 000 Hugenotů. Až do 17. století je následovalo dalších 200 000 lidí.
17. století: Gaspard de Coligny, vůdce protestantů, byl zabyt davem katolíků, byl znetvořen (sťali mu hlavu, uřízli ruce a genitálie) a hozen do řeky. „Pak ale někdo rozhodl, že není hoden být potravou pro ryby. Proto vytáhli jeho tělo z řeky a pohodili ho na šibenici v Montfaulcon, kde skončil jako potrava pro vrány a havrany“.
17. století: katolická vojska drancují protestantské město Magdeburk. Při loupežném řádění katolíků zemřelo přibližně 30 000 protestantů. Básník Friedrich Shiller o tom napsal: „V jednom z kostelů našli bezhlavá těla 50 žen a malých dětí, které ještě sály z prsou svých mrtvých matek“.
17. století: třicetiletá válka (katolíci proti protestantům) zdecimovala 40% evropské populace.
Poznámka: Všechny údaje jsou převzaty z křesťanských kronik.
