Nebezpečí ruského imperialismu

Rusko je příliš bohaté a příliš velké a Západ je na Rusku příliš energeticky závislý. Všichni si to uvědomují. Proto se Rusko v poslední době nejen v rusko-gruzínském konfliktu chová nezdravě suverénně a i proto proti tomu Západ nic nedělá.

„My NATO nepotřebujeme, to NATO potřebuje nás", prohlásil v pondělí ruský prezident Dmitrij Medveděv v reakci na výhrůžky NATO, že s Ruskem ukončí veškerou spolupráci. Rusko v posledních několika dnech vyjádřilo tu samou myšlenku. „NATO je více zainteresováno spoluprací než Rusko. Pokud nebude chtít spolupracovat, nebude to pro nás mít větší následky", řekl dnes Medveděv v Soči v rozhovoru s ruským velvyslancem v NATO Dmitrijem Rogozinem. Ruský prezident dokonce prohlásil: „Můžeme si dovolit nespolupracovat se Světovou obchodní organizací (WTO)".

Západní politici si dobře uvědomují, že má Medveděv a další ruští politici pravdu. Celá Evropa je na Rusku příliš energeticky závislá na to, aby se mohla Rusku opravdu postavit. Omezují se proto na bezvýznamná prohlášení a na takové kroky, které reálně nemají žádný význam ani politický, ani vojenský.

Strach obchází bývalé sovětské republiky

Ihned po vypuknutí konfliktu v Gruzii se dala mezi některými zeměmi bývalého SSSR vycítit jistá nervozita. Nejmíň se s ní tajili představitelé pobaltských zemí a Ukrajiny. Jedním z hlavních politických témat na Ukrajině posledních dní se kvůli kavkazskému konfliktu stala základna ruského námořnictva na ukrajinském Krymu. Juščenko vydal prezidentský dekret o postupném odchodu ruských jednotek z území Ukrajiny. Pravda, Rusové mohou být na Krymu až do roku 2017, a zatím nikdo z ruských politiků nebo armádních velitelů odchod Ruska z Ukrajiny nezpochybnil, ale až nyní je opuštění ruských jednotek Krymu uzákoněno.

Na ruskou invazi do Gruzie v prvních několika dnech nereagoval ani běloruský režim. Lukašenko se „ukrýval" v Pekingu a čekal, co se bude dít dál. Až když ho ruská strana obvinila ze zrady, se rozhodl vydat do Soči za Medveděvem a podporu mu vyjádřit osobně. I tak ale můžeme z Lukašenka vycítit jistou nervozitu. Kreml ho udržuje u vlády jen kvůli tomu, že nemá lepšího člověka, který by byl tolik oddaný a kterého by mohl místo „baťky" do Minsku dosadit. Lukašenko ale ví, že ruská soudružská pomoc bude do Běloruska proudit pouze do té doby, do kdy to bude pro Kreml výhodné. Právě proto se rozhodl udělat několik ústupků vůči Západu a propustil nejznámější běloruské politické vězně. Sleduje tím, že Západ naváže s běloruským režimem dialog a pokud se bude Lukašenko hodně snažit, může z Bruselu dostat i finanční pomoc, což by mu trochu pomohlo zbavit se závislosti výlučně na Moskvě.

Další nebude Lotyšsko, ani Ukrajina, ale Moldávie

I přes všechny obavy se nakonec ukázalo, že Ukrajina i pobaltské státy mají na nějaký čas klid. Kreml dnes ukázal, kdo je další na řadě. „Nepokoušejte se napodobit Gruzii, nebo dopadnete jako ona", prohlásil v pondělí na adresu Moldávie. Právě od Moldávie se v roce 1992 za nemalé podpory Kremlu oddělila takzvaná Podněsterská republika. Její vůdci tehdy tvrdili, že se Moldávie chce připojit k Rumunsku, což tamější obyvatelstvo převážně ruské a ukrajinské národnosti odmítá. Vůdci podněsterských separatistů naopak chtěli nezávislost nebo připojení Podněstří k Rusku. Výsledkem byla krátká ale velmi krvavá válka.

Podněsterskou republiku stejně jako gruzínské separatistické republiky nikdy nikdo neuznal. I přesto má Podněstří svou vládu, parlament, armádu, policii a měnu. Moldavský prezident dnes v Soči svému ruskému protějšku Medveděvovi řekl, že nehodlá následovat Saakašviliho a že nemá v úmyslu ze své země udělat další Gruzii.

I tak ale nemůžeme s jistotou tvrdit, že Moskva své divadlo po Gruzii nerozpoutá právě v Moldávii. Stačí jediná byť jen zdánlivá chyba tamní vlády a Rusko nebude na nic čekat. Vpád do Moldávie by možná ani nevyvolal takové mezinárodní pozdvižení, jako tomu bylo v případu Gruzie, neboť Kišiněv neprojevil žádnou snahu navázat užší kontakt se Západem, natož ochotu vstoupit do NATO a EU.

Co bude s Abchízií a Jižní Osetií?

Představitelé dvou gruzínských separatistických republik minulý týden oficiálně požádali Rusko, aby uznalo jejich nezávislost. Obě dvě komory ruského parlamentnu dnes jednohlasně schválily podporu nezávislosti těchto dvou gruzínských území a vyzvaly prezidenta Medveděva, aby Jižní Osetii a Abcházii uznal. Hlava Kremlu ale zatím váhá.

Je mu totiž jasné, že to nebude absolutně nic znamenat, protože nikdo jiný na světě (Západ především) tento krok neudělá a proto případné uznání dvou gruzínských separatistických republik Moskvou nebude mít žádnou váhu. Na druhou stranu ale Rusko chce nejen Západu ukázat, že i ono je hráčem na světovém poli, se kterým je třeba počítat. Uznáním Jižní Osetie a Abcházie by Kreml také ukázal světu, že jeho invaze do Gruzie měla opravdu pouze „mírový" charakter a částečně by tak svůj postup na Kavkazu ligitimizoval.

Západ má také problém. Uznáním Kosova na začátku roku totiž vytvořil precedens, na který se Jižní Osetie a Abcházie v čele s Ruskem může odvolávat. A oni to zcela určitě udělají. Rusko v otázce srbské separatistické republiky Kosovo vždy stálo na straně Bělehradu a nezávislost Kosova neuznává. Pokud uzná separatistické republiky na Kavkazu, udělá to sice na truc Západu, tím pádem ale bude také muset uznat Kosovo a v tom bude Bělehrad vidět ztrátu svého nejdůležitějšího spojence.

Co z toho všeho vyplývá?

Rusko nejspíše nezávislost Jižní Osetie a Abcházie uzná, ale nebude to na světovém poli absolutně nic znamenat, neboť zbytek světa tento krok neudělá. Rusko tím zademonstruje svou důležitost jako hráče na mezinárodním poli a možná legitimuje přítomnost vojenských jednotek na území těchto dvou republik, o kterých si nikdo nedělá iluze, že by se jednalo o mírové jednotky.

Západ nezávislost dvou gruzínských separatistických republik nikdy neuzná, čímž Rusku ukáže, co si o jeho geopolitických vlivech myslí. Zároveň urychlí vstup Gruzie a Ukrajiny do NATO a dalších západních struktur. Je také možné, že se ponaučí a uznávání separatistických republik, jako je Kosovo, si příště pořádně rozmyslí.

Závěr

Jeden německý doktor prohlásil: „Všechny země světa sousedí s dalšími zeměmi. Jen Rusko sousedí s Bohem". Moskva nám ukázala, že s Bohem možná nesousedí, ale její sousedi ano. Nebo si to mají alepsoň myslet...