Obzvláště velkým „zájmem“ byl obdarován pokus o zavedení cenzury internetu v Austrálii. Projekt představený Stephenem Conroyem byl od začátku ostře kritizován. První akce Anonymních s názvem Operation Didgeridie nezpůsobila značné škody. Útok DDoS vyřadil z provozu stránky premiéra na asi hodinu. Všichni však očekávali další, který přišel v únoru 2010.
Nejznámější útoky - Pokračování
Anonymní předtím umístili na YouTube videoklip s požadavky, po jejichž splnění přestanou s útoky. Australská vláda tyto aktivity označila za kyberterorizmus a požadavky odmítla. Lépe zorganizovaná Operace Titstorm vyřadila zmíněné stránky na tři dny. Navíc byly vládní e-mailové schránky zavaleny zprávami s obrázky nahých žen. Byl to jeden z prvních tak vážných útoků namířených proti vládě velké země.
V září 2010 začala jedna z největších akcí Anonymních. Několik Bollywoodských firem využilo služeb Aiplex Software, která rozjela DDoS útoky na servery lidí, jež neodpověděli na žádosti o smazání nelegálních obsahů umístěných na jejich webech. V rámci Operace Payback měl být stejný útok veden v opačném směru. Ale několik hodin před započetím akce neznámí hackeři na vlastní pěst odstranili stránky Aiplex Software. Zmobilizované síly se přesto rozhodly neodpustit tak snadno a vybraly si nový cíl – servery firem, které využily služeb Aiplex a dalších, které se zabývají stíháním lidí porušujících autorská práva.
Druhá etapa akce začala v prosinci 2010. Po mnohých nátlacích na tvůrce WikiLeaks Anonymní v rámci nabídnuté podpory odstartovaly masivní útoky na servery Amazon, PayPal, MasterCard, Visa a švýcarské banky PostFinance, které blokovaly finanční prostředky nashromážděné na účtech projektu nebo znemožňovaly tok peněz. Žádný web nevydržel pod náporem silného DDoSu a dříve nebo později všechny padly. Po zatčení zakladatele WikiLeaks Juliana Assangeho se na mušce ocitly také stránky švédského prokurátora, které také síle Anonymních neodolaly.
Konec Operace PayBack se odhaduje na duben 2011, kdy poslední jedinci připustili útok na servery Sony, což jak známo byl „začátek konce“ firmy. Výsledkem akce ale bylo pouze přetížení a dočasné vypnutí PlayStation Network a propojených s ní sítí. #Opsony, jak se nazvala podskupina Anonymních útočící na Sony, se nepřiznala k jakékoliv účasti na vykradení údajů uživatelů, i když nevyloučili, že někteří z hackerů mohli pomáhat zodpovědnému za vykradení LulzSecu.
I přes všechny tyto události, které představily skupinu Anonymních ve světle, jež mohlo trochu nahánět strach, v únoru 2011 šéf firmy HBGary Aaron Barr vydal prohlášení, v němž informoval, že se jim podařilo infiltrovat skupinu Anonymous. Rozhodl se však nepředat získané informace policii, ale zveřejnit je později na konferenci v San Franciscu. To vyvolalo vlnu útoků, které Anonymní označili za „nezbytné k ochraně samých sebe“. S využitím mimo jiné metody SQL injection přemohli zabezpečení webu HBGary a vyměnili úvodní stránku. Hackeři se také dostali k 70 tisícům e-mailových zpráv, smazali důležité soubory a vyřadili telefonní síť firmy. Díky získaným údajům začali ničit image firmy masou falešných zpráv klientům a spolupracovníkům. Získali také přístup k účtu Aarona Barra na Twitteru, kde zveřejnili jeho osobní údaje, jako například adresu nebo číslo pojistky. Ještě dlouho po ukončení akce se faxy a telefony firmy HBGary nezastavily.
Jednou z posledních velkých akcí byla Operace Anti-Security. Část Anonymních při ní pomáhala skupině LulzSec během četných útoků na stránky firem, organizací a také velkých států. Ve výsledku akce do sítě prosáklo množství tajných dokumentů, e-mailových adres, hesel uživatelů a dalších údajů. Většinu „zásluh“ je připisována právě hackerům z LulzSecu. Anonymní dělali jen podporu a vzhledem k jejich množství byli skupinou s velkým potenciálem ve vedení DDoS útoků.
Dalším významným útokem bylo v srpnu 2011 vloupání na servery BART, tedy firmy provozující rychlé metro v San Franciscu. Důvodem útoků bylo odstranění ze stanic metra vysílačů mobilní sítě, o kterém rozhodlo vedení formy, mající za cíl znesnadnění organizace protestů proti smrtelnému postřelení dvou lidí, kterého se dopustili členové bezpečnostního oddělení firmy BART. Anonymní se nejspíš s pomocí metody SQL injection zmocnili přibližně dvou tisíc uživatelských jmen a hesel webu MyBART.gov, což byla marketingová vizitka firmy.
Na 5. listopadu, tedy den výročí odhalení atentátu střelného prachu, byl také údajně plánován útok na sociální síť Facebook. Měla to být pomsta za obchodování s údaji uživatelů, kterého se dopouští majitelé Facebooku. Krátce po ohlášení útoku však vyšlo najevo, že to byl obyčejný žert a Anonymní na svém oficiálním účtu na Twitteru informaci o útoku na oblíbenou sociální síť dementovali s tím, že to není jejich styl. Ale kdo ví, možná se v budoucnu skupina rozhodne právě k útoku na jednoho z internetových gigantů.
Přečtěte si také předchozí díly seriálu o Anonymních:
I. Kdo jsou anonymní?
II. Práva, zásady, inspirace
III. Nejznámější útoky
#AnonyB
Na tento text ani na jeho části si nevyhrazuji práva. Jakákoliv část textu může být citována nebo jinak použita. Žádná osoba ani organizace nemají právo omezovat svobodné a bezplatné šíření tohoto textu.
STOP ACTA!
