O směnkách a nedořešenosti u nich; směnka PPF, o Ransdorfovi, centrální banky světa v jedné databázi.
Škoda, že jsem se nenarodil o pár let dříve a nemohl se zúčastnit kupónové privatizace a něco si nahospodařit.
Kdo ví, jak to v devadesátých letech bylo; směnky mi přijdou v některých případech jako nefér způsob. Jako kdybych řekl: „Půjčte mi a já si vás koupím.“
Viz jedna směnka Kellnera...
Pokud někdo převádí někomu peníze ze svého bankovního účtu a je-li to nad určitou výši (kdysi to bylo myslím nad 400 000 Kč), tak to v ČR sleduje a eviduje Česká národní banka. Proč nějaká taková evidence (dozor) není u směnek (od určité výše ceny směnek), předešlo by se tím obchodním sporům. Pokud by výstavce směnky a směnečník museli nahlásit do určitého data (pod sankcí) od vystavení směnky její existenci někam (např. Centrální bance země ve které byla směnka vystavena = dozor), poté by již nemohlo docházet k tomu, že výstavce začne tvrdit, že je směnka falešná; u směnek je zákonem upraveno kde co, ale toto ne. Jasně, ještě by to chtělo v tomto propojit Centrální banky světa do jedné databáze, ale to by neměl být problém.
Je to již dávno, co jsem měl bankovnictví, takže jsem mnohé zapomněl; k napsání tohoto článečku mě vyprovokovala aféra Ransdorfa se směnkami.
