Obavy nemějte z Ruska, ani z miliónu imigrantů, ale z krajní pravice. Nechápete, nevěříte? Tak musíme opět do historie, která je nejen poučná, ale i neustále se opakující.
NSDAP, tedy Národně socialistická německá dělnická strana, získala ve volbách v květnu roku 1924 pouze 6,5% a 1 918 300 hlasů, což představovalo 32 mandátů v parlamentu, v prosinci téhož roku pouze 3% a 907 300 hlasů, počet jejich mandátů klesl na 14. Snad nejhorší výsledek zaznamenala v květnu roku 1928, pouhá 2,6% a 810 100 hlasů a pouhých 12 mandátů. Komunisté v té době získali třikrát více, středová strana téměř 4 milióny hlasů, pravice 5 miliónů hlasů a sociální demokraté vyhráli se ziskem 10 miliónů hlasů. A to v té době zastrašování a teror ze strany SA, neboli Sturm-Abteilung, což byly úderné oddíly NSDAP, vrcholil. Jezdily ulicemi německých měst a tloukly lidi obušky. Zakladateli této organizace byl Ernst Röhm, později odstraněný vlastními lidmi, a Hermann Göring.
Do parlamentu se tehdy dostal právě i Hermann Göring, původně letecké eso za první světové války, který byl po smrti Manfreda von Richthofena, známého též jako Rudý baron, jmenován velitelem proslulé Richthofenovy eskadry, a také Joseph Goebbels, jenž zrovna nepředstavoval svojí malou postavou a vrozenou vadou, díky níž velmi viditelně kulhal, germánský ideál. Jako perličku můžeme uvést, že Goebbelsovi dva nejvlivnější učitelé, Friedrich Gundolf a vedoucí jeho doktorské práce v Heidelbergu Max von Waldberg, byli Židé.
Tak a proč toto všechno opět píši. Vždy jsem měl obavy, že naše radikální pravice vygeneruje ze svého středu nějakého charismatického vůdce, který bude strhávat davy. Vlastně je typické, že se objevil, ale svojí postavou a fyziognomií spíše připomíná Goebbelse než ty, co za ním táhnou.
Proč tedy NSDAP v následujících volbách v září roku 1930 získala 18,3% hlasů, což už představovalo 6 409 600 hlasů a 107 mandátů v Reichstagu, a v červenci roku 1932 37,4%, což bylo už 13 745 800 hlasů a 230 poslaneckých křesel. Abychom dojeli tu nudnou statistiku, volby v listopadu roku 1932 byly pro NSDAP trochu poklesem, a to na 33,1% a 11 737 000 hlasů a 196 křesel. Vrcholem byly poslední demokratické volby v březnu roku 1933 v předválečném Německu s výsledkem 43,9%, to je 17 277 000 hlasů a 288 mandátů. Tedy ne většina společnosti. Jak se Hitlerovi podařilo lišáckým způsobem dostat k moci a proč se už žádné další demokratické volby nekonaly, snad nemusím zdejším obyvatelům říkat. Komunisté po únorovém puči také neměli potřebu konat žádné demokratické volby.
Takže co stálo za změnou postoje k těmto řvounům do té doby velmi pluralitní společnosti v Německu? Tehdejší deník Frankfurter Zeitung tehdy vyjádřil názor německé společnosti na nacisty: „Hitler nemá žádné souvislé myšlenky, ani názory. Hitler je nebezpečný šílenec. Až sem se dostal díky tomu, že se do puntíku držel válečné ideologie, kterou si vykládá primitivním způsobem, jako bychom žili v dobách invaze barbarů a pádu říše Římské. Německo nemá obavy. Muselo by dojít k nějaké obrovské katastrofě, aby měl Hitler v politice nějakou budoucnost." Stačí si dosadit za ty barbary imigranty a za Římskou říši Evropskou unii a máte to.
Jakýsi historik napsal: „Bez velké krize, bez pádu burzy v roce 1929, bez rozpadu buržoazie, liberálů a konzervativců, by Hitler zůstal cvokem na okraji politiky." Co nám to opět připomíná, konkrétně na naší politické scéně?
Takže jediné, co nám zbývá, je nedat tomu zatím hloupě vypadajícímu, podle mě také cvokovi, co zatím honí po louce motýli, a když se nalije, tak se snaží tančit techno, žádnou šanci. S miliónem imigrantů si nějak poradíme, věřte mi, to opravdu není zas tak velký počet a Vladimir Putin nebude obsazovat Evropu. Obávám se, že podobného chytače motýlů, aniž bych jakkoli chtěl urážet profesi entomologa, má v současné době každá evropská země a že všichni tito budoucí vůdci cítí svoji velkou šanci.
