Toulky s Alexem a Jeepem. (Úvod)

Kdysi jsem četl knížku od Johna Steinbecka - Toulky s Charleym (Travels with Charley: In Search of America) a tak se mi zalíbila, 

že jsem ji použil v deváté třídě na základní škole jako téma na nějakou slohovou práci a tu poté „obšlehnul“ sám od sebe i na maturitní práci z jazyka českého. 
Tak, když už mi osud přihrál vznešeného psa s ještě vznešenějším jménem Alexander The Great Arteniké, občas napíši, co se nám přihodilo. Stejně jsem si říkal, že ke stáru začnu už konečně buď psát, nebo znovu kreslit, nebo sochařit. Zatím si tedy kreslím při hodinách němčiny, na sochy zatím nemám ateliér a psát můžu skoro každý večer.

Začal jsem tedy oficiálně včera. Fotit a filmovat budu pořád dál. Je dobré mít něco archivovaného. Budu si s Alexem povídat jako s dospělým. Jsou mu tři roky, a tak je vlastně podle psích roků dospělý. Taky si myslím, že je potřeba vrátit se ke slovům. Na činy je už stejně pozdě. Alexander má také jednu Facebookovou stránku, ale ta je tajná. A proč s Alexem a Jeepem? Jednak jezdíme s Alexem po Německu s Jeepem Grand Cherokee a John Steinbeck měl taky svojí Rocinantu.
Napřed bych měl ale vysvětlit, kdo jsem já a kdo je Alex, abyste byli hned od začátku v obraze. Narodil jsem se před 48 lety ve městě Táboře, tam jsem se opravdu jenom narodil, existuje tam tedy můj rodný dům, ale pravý rodný dům stojí v Praze na Břevnově, ten už naší rodině však nepatří. Jsem vystudovaný výtvarník, tedy vlastně propagační výtvarník, a mezi mé dovednosti mimo kreslení, sochaření, fotografování, navrhování reklamy a ještě tiskařské a grafické techniky patří snad i psaní. 
Moji životní a pracovní anabázi se dozvíte v průběhu knížky, která je takovým mixem cestopisu, životopisu a postřehů ze života v Německu, kde jsem se octnul na začátku března roku 2013 na pozvání svého bratra. Občas zde naleznete také postřehy politické, ale jestli Vás nebaví politika, lehce je přeskočíte, nejsou zas tak rozsáhlé. Knížku jsem nezačal psát hned po příjezdu do Německa, konkrétně do města Solingen, ale až po Alexových třetích narozeninách.

A jak se u mě ocitnul výmarský ohař Alexander The Great Arteniké? Řízením osudu. Toho psa si moc přála moje bývalá přítelkyně Veronika, a tak jsme si ho společně pořídili. Patřil od začátku jí, ale teď už patří jenom mně. Knížka je rozřazena do kapitol, které obsahují postřehy. Jednotlivé kapitoly nejsou stejně rozsáhlé, tak Vás to nesmí překvapit. Příjemnou zábavu.